Lužická srbština

Lužická srbština je slovanský jazyk, který se hovoří v Lužici: viz mapa, což je zhruba území na sever od Šluknovského výběžku.

Severní Lužici kolem CHozěbuzi (Cottbus) se říká Dolní (kvůli rovinatosti), a té jižní kolem Budyšína (Bautzen) Horní (reliéf je lehce zvlněný). Lužice (Lausitz) se nachází ve dvou německých spolkových státech, Braniborsku na severu a Sasku na jihu.

Lužičtí Srbové přišli do střední Evropy podobně jako ostatní Slované někdy v 6. století jako mohutná vlna polabských a pobaltských Slovanů, kteří obývali zhruba území východního Německa. Vlivem germanizace zbyly z jejich kultury jen archeologické nálezy a místní názvy, jako je třeba Glowe, Sellin, Zempin, Granitz. Lužičtí Srbové jediní přetrvali dodnes. Říká se, že svoji roli tu sehrála ochota přijmout křesťanství.

 

Sen o české Lužici (přednáška v libereckém knihkupectví Fryč)

Přednáška v libereckém knihkupectví Fryč, které už podobně hostilo například Stanislava Komárka, Tomáše Klvaňu, Kamila Filu nebo Pavla Kosatíka.

Dozvíme se, proč je Horní Lužice na mapě dole, kde vůbec obě Lužice leží, a kdo Lužičtí Srbové jsou?

Je jim blíže Praha než Berlín?

Co jim dalo soužití s Čechy v jednom státě?

Čím Čechům mohou být zavázáni Slováci?

O tom, proč nebyla Lužice připojena k ČSR. (Nebylo pravým důvodem, že to prostě bylo nereálné, a nikoli kvůli vojenské neuhajitelnosti?)

Na začátku zazní dokonce lužická srbština.

Promluvili členové předsednictva Společnosti přátel Lužice: novinář, dramaturg, redaktor České televize Ondřej Šrámek a novinář a redaktor Národního divadla Lukáš Novosad.
https://vltava.rozhlas.cz/ondrej-sramek-lukas-novosad-tri-sta-let-spolecne-historie-z-narodni-pameti-6482811

www.luzice.cz

komentář