Nečekaná souvislost Andranika Antaniana – jak chtěl jet a nakonec nejel do Mariupolu

Přinášíme překlad krátké črty Andranika Antaniana, běloruského umělce a fotografa z litevského Vilna.

 

Mariupol

Stávají se věci, které přes veškerou svou divokost a nelítostnost rozum vnímá docela racionálně a dokonce chladně. Bombardování Mariupolu, děsivé ve své nesmyslnosti, můj mozek tvrdošíjně přiřazoval k událostem, které se již v historii tohoto města děly. V mé paměti navíc “bombardování” a “Mariupol” leží v sousedních buňkách. Kontextová synonyma, jak se tomu říká v učebnicích. Jenom nebylo vždy jasné, jak a kdy se tato slova stala příbuznými.

Důvod na první pohled nečekaného sousedství jsem zjistil dnes při procházení starých skenů, na které dříve nebyl čas. Mimo jiné jsem našel reklamu ze stránek časopisu Alma Mater Vilnensis podle návrhu Jazepa Horyda. Není to zdaleka jeho nejdůležitější práce: jednobarevná upoutávka na obchod s módou, lakonická kresba ve stylu art deco, na dnešní dobu velmi zakroucené a divoké ruční písmo. Ale do bibliografie patří. Klasik běloruské časopisecké ilustrace Jazep Horyd vyrostl v Mariupolu a podle legendy zemřel při prvním bombardování Varšavy v roce 1939. A tak se v mé kartotéce vedle sebe objevilo přístavní město a nelidské bombardování.

V roce 2014 mě napadlo a objevila se i příležitost jet do Mariupolu a Doněcku sbírat materiály o prvních letech umělcova života, podívat se, kde se začal formovat. Jako člověk, který žije prakticky celý život mimo vlast, to považuji za velmi důležité. Shodou okolností jsem kolem vilenského ateliéru Jazepa Horyda na křižovatce Vytautovy a Lotyšské prošel nejméně několiktisíckrát a měl jsem dojem, že pro plnou představu by stálo za to podívat se na krajinu, která umělce obklopovala v dětství.

kKQ08cs74AJw4hciN5JAViRsrgkpiA4ymhjWD0xVTN18bK_FUa9HxRC9izaTEX9AHttq6mrYltPqKdO-CJWHtz8LC430JP-1Drj0zYbnWn2DHDVm9R7iZqH_X68MPLXSFXYvJOUVg-0HPvF5EUXKyw

Ale začal Krym a DeeNeRy, ukrajinské regionální archivy byly vtaženy do víru války a cesta do značné míry ztratila praktický smysl. Byly tu alternativní cesty a pak: Mariupol byl v posledních letech významným centrem umělecké turistiky s festivaly a plenéry, já jsem se ale nějak nikdy nenaučil využívat tyto úžasné programy na odepisování uměleckých materiálů a letenek z daní. Zdálo se, že existují lidé, pro které je to důležitější, a příležitost bude ještě nejedna. Nejsem první, kdo odkládá dezert na později.

Nevylučuji, že jsem jediný člověk na této planetě, pro něhož bylo důležité vidět, co se zachovalo z města dětství Jazepa Horyda. Je zřejmé, že uskutečnění této touhy dnes nemá valného smyslu a jak vidíme, není to to nejhorší, co se může stát.

Andrei Antonau aka Andranik Antanian

 

 

. . . .

Jazep Horyd (1898–1939, narozen v Oděse) – běloruský a polský malíř a grafikmeziválečného období. Od roku 1923 studoval portrétní a dekorativní malbu na Vilenské univerzitě u Ferdynanda Ruszczyce a Ludomira Śleńdzińského. V letech 1929-1931 po obdržení stipendia od SBU studoval v Paříži. Maloval portréty, krajiny a fresky známých osobností (Vilenské důstojnické kasino), vytvářel vitráže (pro Průmyslovou a obchodní komoru ve Vilně), sochy (pro Nemocnici sv. Jakuba), litografie na plakáty a obálky publikací (Alma Mater Vilnensis). Ilustroval Chronologii moderních dějin (Chronologja dziejów nowożytnych) (1492-1929) Józefa Romanowského.Většina dochovaných malířských děl (oleje, pastely) je v Národním muzeu ve Varšavě, monumentální díla byla zničena v roce 1944. Známější jsou pouze jeho reprodukovaná grafická díla (obálky, plakáty atd.). Zemřel v roce 1939, podle některých zpráv při bombardování Varšavy 1. září 1939, podle jiných nedaleko Vilniusu, anebo u Dęblinu.

komentář