O polštině – frajer, maso z hrbáče a odchod na ubikaci

Slov, které se v češtině polštině velmi podobají nebo jsou dokonce stejná je nepřeberné množství. Člověku, který se s polštinou setkává poprvé, můžou také činit potíže výrazy, u nichž bychom to neočekávali. Vzpomínám si, jak kamarády vyděsil polský dotaz “chcesz herbatę?” (chceš čaj?), protože mysleli, že je jim nabízeno… snad maso z hrbu, Slov, které se v češtině polštině velmi podobají nebo jsou dokonce stejná, je, dalo by se říct, nepřeberné množství. Člověku, který se s polštinou setkává poprvé, můžou také činit potíže výrazy, u nichž bychom to neočekávali. Vzpomínám si, jak kamarády vyděsil polský dotaz “chcesz herbatę?” (chceš čaj?), protože mysleli, že je jim nabízeno… snad maso z hrbu?

Některá slova mají význam opravdu opačný, viz třeba oblíbený czerstwy chleb – okoralý chléb. Nebo frajer. To má česky celkem pozitivní zvuk, i když někdo může mít na mysli někoho kdo “machruje”, a někdo prostě chlapíka. V Polsku je frajer žalostná existence, něco jako bábovka, slabčák.

Jiná slova vyvolávají prostě nedorozumění: polský “zachód” je západ, zatímco záchod může být “łazienka” (což se může plést s koupelnou, ale tak je to nakonec myšleno), nebo “ubikacja” (to už je úplně matoucí), či třeba “kibel” (to jakýsi smysl dává, ale člověk se podiví, kde to ti lidé žijou).

Mohli bychom pokračovat dál: bałwan pro sněhuláka, “chyba” ve významu “asi” – Čechům někdy trvá, než to pochopí. Podobně Poláci bývají zmateni českým “třeba” – polské “trzeba” znamená “je potřeba”. Naproti tomu Poláky často používané “naprzykład” Čech pochopí, jen to na něj působí tak nějak moc spisovně. Podobně “samochód” – jeden český kamarád si dělal z Poláků legraci, že my musíme do auta lít benzín a všelijak se o to starat, a jim to jede samo. Českému slovu auto Polák rozumí a někdy i používá, ale myslím, že to je v polštině import z němčiny. No, v češtině asi nakonec taky.

Takto by se dal komentovat celý slovník, takže někdy příště. Máte i vy nějakou veselou příhodu? Nie ma Na počátku může studentům polštiny dělat problém polské nie ma. Že něco nebo někdo je vyjádříme slovem jest, které známe i ze staré češtiny. Samozřejmě, že i jest se dá dát do záporu: To nie jest kraj dla starych ludzi. Nicméně v jiných případech polština použije nie ma: Nie ma go  – není tady. Nie ma sprawy – to je dobrý (často používáno v odpovědi na poděkování). Nie ma wyjścia – Zde není východ. Poslední dva případy mají ekvivalent v anglickém there´s no(t), německém es gibt (nicht), francouzském il n´y a (pas). Úplně stejnou konstrukci používají i některé slovanské jazyky: například srbské (i chorvatské 🙂 ) nema problema.

Nie ma samozřejmě znamená i české nemá. Zde je třeba si dát pozor na takzvaný genitiv záporový, čili to, že po slovesech v záporu bývá předmět v druhém pádě: již zmíněné nie ma go, nie ma wyjścia, a třeba taky nie mam pieniędzy – česky doslovně nemám peněz (peníze v prvním pádě jsou polsky pieniądze). My už takto nemluvíme, ale vzpomeňme si na některé jazykové zkameněliny, svědky starých časů, jako třeba: věc nestrpí odkladu.?

Některá slova mají význam opravdu opačný, viz třeba oblíbený czerstwy chleb – okoralý chléb. Nebo frajer. To má česky celkem pozitivní zvuk, i když někdo může mít na mysli někoho kdo “machruje”, a někdo prostě chlapíka. V polsku je frajer žalostná existence, něco jako bábovka, slabčák.

Jiná slova vyvolávají prostě nedorozumění: polský “zachód” je západ, zatímco záchod může být “łazienka” (což se může plést s koupelnou, ale tak je to nakonec myšleno), nebo “ubikacja” (to už je úplně matoucí), či třeba “kibel” (to jakýsi smysl dává, ale člověk se podiví, kde to ti lidé žijou).

Mohli bychom pokračovat dál: bałwan pro sněhuláka, “chyba” ve významu “asi” – Čechům někdy trvá, než to pochopí. Podobně Poláci bývají zmateni českým “třeba” – polské “trzeba” znamená “je potřeba”. Naproti tomu Poláky často používané “naprzykład” Čech pochopí, jen to na něj působí tak nějak moc spisovně. Podobně “samochód” – jeden český kamarád si dělal z Poláků legraci, že my musíme do auta lít benzín a všelijak se o to starat, a jim to jede samo. Českému slovu auto Polák rozumí a někdy i používá, ale myslím, že to je v polštině import z němčiny. No, v češtině asi nakonec taky.

Takto by se dal komentovat celý slovník, takže někdy příště. Máte i vy nějakou veselou příhodu? Nie ma Na počátku může studentům polštiny dělat problém polské nie ma. Že něco nebo někdo je vyjádříme slovem jest, které známe i ze staré češtiny. Samozřejmě, že i jest se dá dát do záporu: To nie jest kraj dla starych ludzi. Nicméně v jiných případech polština použije nie ma: Nie ma go  – není tady. Nie ma sprawy – to je dobrý (často používáno v odpovědi na poděkování). Nie ma wyjścia – Zde není východ. Poslední dva případy mají ekvivalent v anglickém there´s no(t), německém es gibt (nicht), francouzském il n´y a (pas). Úplně stejnou konstrukci používají i některé slovanské jazyky: například srbské (i chorvatské 🙂 ) nema problema.

Nie ma samozřejmě znamená i české nemá. Zde je třeba si dát pozor na takzvaný genitiv záporový, čili to, že po slovesech v záporu bývá předmět v druhém pádě: již zmíněné nie ma go, nie ma wyjścia, a třeba taky nie mam pieniędzy – česky doslovně nemám peněz (peníze v prvním pádě jsou polsky pieniądze). My už takto nemluvíme, ale vzpomeňme si na některé jazykové zkameněliny, svědky starých časů, jako třeba: věc nestrpí odkladu.

komentář