Šebestián Kubínek

Leo Zerhau

V devatenáctém století žil na Moravě svatý muž jménem Šebestián Kubínek.
Po zážitku tragedie bitvy u Slavkova se u něj postupně rozvíjelo hledání hlubšího duchovního života, které vyvrcholilo prodáním zděděného majetku a vydáním se na poutnické cesty. Tyto cesty však nesly zároveň silný výchovný charakter. Kubínek nosil na zádech velkou “almárku” a v ní knihy z katolických nakladatelství, které rozdával na svých cestách. Přirovnával knihy k řece Jordánu, u kterého kázal sv. Jan Křtitel.  “Plynou po našich vlastech a jako řeky protékají krajinami a všechny nás zavlažují, očišťují a ducha oblažují.” Po příchodu do vsi obyčejně zamířil k místní křesťanské soše na návsi a zde začal zpívat nábožné písně, hlasitě se modlil a kázal. Za tuto činnost byl dokonce jednou i v “katolickém” Rakousku zatčen. Ve vsích také zakládal spolky abstinentů. Přijímal u zbožných rodin jednoduchý nocleh na slamníku položeném na zemi v nějaké komůrce, přijal vodu a chléb a do noci se modlil. Podle svědectví hrával na harmoniku neznámé melodie a zpíval také neznámými jazyky. Někdy bylo kolem něj vidět zvláštní zář. S těžkou almárkou obcházel Moravu až do svých 83 let, kdy únavou padl v Brně na Pekařské ulici a zemřel v blízké nemocnici.
Na Kubínkovi vnímáme zvláštní citlivost křesťanů vedených Duchem na poklady “staré i nové”. Ze starých pokladů to byly – v osvícenské době zavrhované –  poutě a asketický život, z nových pak vcelku marketingově promyšlená kolportáž katolických knih včetně pravidelného referování o  poutnicko-obchodních cestách v katolických časopisech.
Šebestián Kubínek byl člověkem Ducha, v němž se – jak se na moravského světce sluší – mísí východní romantický asketismus se západní promyšlenou misionářskou a výchovnou činností. Mnoho katolických rodin zřejmě ovlivnil na celé generace. Každopádně kraj okolo Blažovic, odkud pochází, dodnes nese rysy zvláštní zdravé katolické zbožnosti.

původně vyšlo na
http://dudnes.cz/

komentář