V němčině se v perfektu (a příbuzných časech) používá pomocné sloveso buď "haben" (mít) nebo "sein" (být) podle slovesného tvaru a významu:

1. Sloveso s pomocným slovesem "haben":

– Ich habe das Buch gelesen. (Přečetl(a) jsem knihu.) – "haben" je použito, protože sloveso "lesen" (číst) není pohybové.
– Du hast den Kuchen gegessen. (Snědl(a) jsi koláč.) – Opět je použito "haben," protože sloveso "essen" (jíst) také není pohybové.

2. Sloveso s pomocným slovesem "sein":

– Sie ist nach Hause gegangen. (Šla domů.) – "sein" se používá, protože sloveso "gehen" (jít) je pohybové a popisuje změnu polohy.
– Wir sind im Urlaub gewesen. (Byli jsme na dovolené.) – "sein" je použito, protože sloveso "gewesen" (být) je tady příčestím minulým slovesa "sein" a také popisuje stav nebo změnu.

3. Slovesa, která mohou používat obě pomocná slovesa:

– Er hat geschlafen. (Spal.) – Sloveso "schlafen" (spát) může být většinou spojeno jak s "haben," tak s "sein" v perfektu, ale v tomto případě je použito "haben."
– Sie ist gefallen. (Spadla.) – Sloveso "fallen" (padat) může také být spojeno s oběma pomocnými slovesy, ale tady je použito "sein."

Výběr mezi "haben" a "sein" v perfektu závisí na konkrétním slovesném tvaru a jeho významu. Pohybová slovesa obvykle používají "sein," zatímco ostatní slovesa používají "haben."