Němčina využívá pro vyjádření minulosti tři minulé časy: préteritum (das Präteritum), perfektum (das Perfekt – – složený minulý čas) a plusquamperfektum (das Plusquamperfekt).
Složený minulý čas je používán pro vyjádření minulých událostí, které mají nějaký vliv na přítomnost.
Tvoří se spojením slovesa „haben“ nebo „sein“ v přítomném čase a minulého tvaru hlavního slovesa (většinou přechodného slovesa).
Zde jsou některé situace, kdy se v němčině používá složený minulý čas:
Pro vyjádření jednorázové akce v minulosti, která už skončila, ale její následky jsou stále patrné v přítomnosti. Například:
„Ich habe gestern eine Pizza gegessen.“ (Včera jsem jedl pizzu.)
„Sie ist gestern um 10 Uhr nach Hause gekommen.“ (Včera se vrátila domů v 10 hodin.)
Pro vyjádření dokončené akce v minulosti, která měla trvalý vliv na přítomnost. Například:
„Ich habe Deutsch gelernt.“ (Naučil jsem se německy. – Tento výrok vyjadřuje, že v minulosti se naučil německy, ale stále má tuto znalost v přítomnosti.)
„Sie ist umgezogen.“ (Přestěhovala se. – Tento výrok vyjadřuje, že v minulosti se přestěhovala a nyní bydlí na nové adrese.)
Pro vyjádření sledu událostí v minulosti. Například:
„Ich habe die Hausaufgaben gemacht und dann ferngesehen.“ (Udělal jsem si domácí úkoly a poté jsem se díval na televizi.)
Napsat komentář