jag – já
du – ty
han/hon – on/ona
den (má-li podstatné jméno člen en) /det (má-li podstatné jméno člen ett) – ono
vi – my
ni – vy
de – oni
Ve švédštině se zájmena den a det používají pro označení neutrálního rodu, ale liší se v závislosti na gramatickém rodě podstatného jména, na které se vztahují:
Den se používá pro podstatná jména mužského rodu s členem en:
- en bok (kniha) – den boken (kniha)
- en stol (stůl) – den stolen (stůl)
- en pojke (chlapec) – den pojken (chlapec)
Det se používá pro podstatná jména středního rodu s členem ett:
- ett hus (dům) – det huset (dům)
- ett barn (dítě) – det barnet (dítě)
- ett träd (strom) – det trädet (strom)
V praxi to znamená, že pro určení, zda použít den nebo det, je nutné znát gramatický rod podstatného jména, na které se zájmeno vztahuje.
Příklady:
- Jag ser en bok. (Vidím knihu.) – Den boken ligger på bordet. (Kniha leží na stole.)
- Jag har ett hus. (Mám dům.) – Det huset är rött. (Ten dům je červený.)
- Jag träffade en pojke. (Potkal jsem chlapce.) – Den pojken var snäll. (Ten chlapec byl milý.)
- Jag leker med ett barn. (Si hraji s dítětem.) – Det barnet är min vän. (To dítě je můj kamarád.)
Pamatujte, že den a det se používají také jako ukazovací zájmena (“ten”, “ta”, “to”). V takovém případě se řídí stejnými pravidly jako výše uvedené.
