Tvar “jij” se v holandštině se používá pro zdůraznění oslovení druhé osoby jednotného čísla v neformální konverzaci. Je to ekvivalent českého “ty”.
Tvar „je“ je také “ty”, ale není na ně kladen důraz. V holandštině ovšem musí být, nemůže se vynechat jako v češtině. Například: „Je moet altijd voorzichtig zijn“ (Vždy musíš být opatrný)
Podobně:
– „Je bent mijn beste vriend.“
(Jsi můj nejlepší přítel.)
– „Wat doe je vanavond?“
(Co děláš dnes večer?)
Když chcete zdůraznit slovo „ty“, použijete „jij“. Například: „Jij bent mijn vriend“ (Ty jsi můj přítel).
Pokud je v blízkosti jiné osobní zájmeno, použijete také „jij“. Například: „Jij en ik gaan naar het park“ (Ty a já jdeme do parku).
Když věta není úplná, použijete „jij“. Například: „Ik hou van koffie. En jij?“ (Mám rád kávu. A ty?).
Zatímco „jij“ a „je“ se používají jako podmět, jejich předmětová forma je „jou“. Forma „jou“ je používána v přímém i nepřímém předmětu, což je podobné tomu, jak v češtině rozlišujeme „ty“ a „tebe“.
– „Ik zie jou.“
(Vidím tě.)
Formální varianta „u“
Ve formálních situacích, například při jednáních s neznámými lidmi, staršími osobami nebo v profesionálním prostředí, je používáno zájmeno „u“. „U“ je ekvivalentem českého zájmena „Vy“ a je vždy spojeno s formálním tónem a respektem.
– „Kunt u mij helpen?“
(Můžete mi pomoci?)
– „Heeft u tijd vanavond?“
(Máte dnes večer čas?)
Tvar „gij“
„Gij“ je dnes již archaická forma zájmena druhé osoby, která se používá v některých nářečích, zejména ve vlámské nizozemštině. V moderním kontextu je však tato forma považována za zastaralou a většinou nahrazena variantou „jij“ nebo „je“. Toto zájmeno najdeme také ve starší literatuře nebo v náboženských textech. V moderní nizozemštině je jeho použití omezené, ale stále může být slyšet v některých částech Belgie.
- „Gij zult niet stelen.“
(Nebudeš krást.) – v biblickém kontextu.
