“Kánon vzkříšení po sestupu
Κανών της Αναστάσεως μετά καταβασίας
Kanón tis Anastáseos metá katavasías”

 (Κανὼν τῆς Ἀναστάσεως μετὰ καταβασιῶν), which translates to the “Paschal Canon with the Katavasiai.”

This is the central and most important hymn of the Orthodox Paschal (Easter) service. It’s a magnificent poetic and theological work attributed to Saint John of Damascus (Ioánnis o Damaskinós – Ἰωάννης ὁ Δαμασκηνός), an 8th-century Syrian monk and priest.

Here are some key aspects of this remarkable canon:

Significance: This canon is the heart of the Paschal Matins service. Its recitation marks the culmination of the Lenten journey and the joyous entry into the Paschal season. It is a powerful expression of the Christian faith and the hope we have in Christ’s Resurrection.

Structure: The canon is structured into nine odes (though the Second Ode is often omitted, especially during the Paschal season, as it is penitential in nature). Each ode follows a similar pattern:

Irmos (Εἱρμός): The initial troparion (hymn) that sets the metrical and melodic pattern for the subsequent troparia of the ode.

Troparia (Τροπάρια): Several subsequent hymns that elaborate on the theme introduced by the Irmos.

Katavasia (Καταβασία): The concluding troparion of each ode, which is sung by the choirs coming down from their stalls to meet in the center of the church. During Pascha, the Katavasia is often the Irmos of a different ode, reinforcing the Paschal theme throughout.

Theme: The central theme, as the name suggests, is the Resurrection of Jesus Christ from the dead. It proclaims the victory of life over death, light over darkness, and joy over sorrow. The canon is filled with exclamations of triumph and the good news of Christ’s saving act.

Content: The hymns are rich in biblical allusions, drawing parallels between the Old Testament prophecies and the events of the New Testament, particularly the Resurrection. They speak of Christ’s descent into Hades, the shattering of its gates, and the liberation of those held captive. The joy and wonder of the disciples and the myrrh-bearing women encountering the risen Christ are vividly portrayed.

Music: The Paschal Canon is typically sung in a joyful and triumphant tone. The specific melodies vary depending on the Byzantine musical tradition.

Pojďme se podívat na sousloví “Kánon vzkříšení po sestupu / Κανών της Αναστάσεως μετά καταβασίας” z pohledu řeckého filologa:

Nejprve se zaměřme na slovo Κανών (Kánón). Toto slovo má v řečtině bohatou historii a mnoho významů. Původně znamená “přímá tyč, pravítko”, a tudíž “měřítko, norma, pravidlo”. V kontextu náboženském, a zejména liturgickém, se “Kánon” používá k označení komplexní hymnografické formy, sestávající z několika ód (obvykle devíti, někdy i méně), každá s vlastní melodií a metrem. Každá óda je obvykle uvozena tzv. irmem (ειρμός), který slouží jako melodický a tematický vzor pro zbytek ódy.

Dále máme της Αναστάσεως (tés Anastáseós). Tento genitivní tvar pochází od podstatného jména η Ανάστασις (hé Anastasis), což znamená “vzkříšení”. Zde se jedná o vzkříšení Ježíše Krista, centrální událost křesťanské víry. Sousloví “Κανών της Αναστάσεως” tedy obecně označuje kánon (hymnu), který tematizuje a oslavuje vzkříšení. Existuje mnoho různých kánonů Vzkříšení.

Nyní se podívejme na μετά καταβασίας (metá katabasías). “Μετά” je předložka s mnoha významy, ale zde znamená “po” nebo “s”. “Καταβασία” (katavasia) je klíčové slovo. Pochází od slovesa καταβαίνω (katabaino), což znamená “sestoupit, sejít dolů”. V liturgické praxi se jedná o specifickou část kánonu, kdy sbory (pěvci) sestoupí ze svých míst a společně zpívají irmos (první sloku) jedné nebo více ód kánonu. Tato praxe má symbolický význam, zdůrazňuje jednotu věřících v modlitbě a uctívání. Původně se katavasia zpívala vždy po každé ódě, ale později se tato praxe změnila a katavasie se zpívají jen po několika ódách, nebo jen na speciální svátky.

Takže, celkově, “Kánon vzkříšení po sestupu / Κανών της Αναστάσεως μετά καταβασίας” označuje kánon (hymnu) Vzkříšení, který je prováděn (zpíván) s katavasiemi, tedy s úseky, kdy sbory sestoupí a zpívají společně. Je to specifický typ Vzkříšenského kánonu, který je charakteristický právě tímto rituálním sestupem a společným zpěvem. Kontext určí, o který konkrétní Vzkříšenský kánon se jedná, protože existuje více možností. Používá se obvykle v období Velikonoc.

• Řecko