jag – já
du – ty
han/hon – on/ona

den (má-li podstatné jméno člen en) /det (má-li podstatné jméno člen ett) – ono

 

vi – my
ni – vy
de – oni

 

Ve švédštině se zájmena den a det používají pro označení neutrálního rodu, ale liší se v závislosti na gramatickém rodě podstatného jména, na které se vztahují:

Den se používá pro podstatná jména mužského rodu s členem en:

• en bok (kniha) – den boken (kniha)
• en stol (stůl) – den stolen (stůl)
• en pojke (chlapec) – den pojken (chlapec)

Det se používá pro podstatná jména středního rodu s členem ett:

• ett hus (dům) – det huset (dům)
• ett barn (dítě) – det barnet (dítě)
• ett träd (strom) – det trädet (strom)

V praxi to znamená, že pro určení, zda použít den nebo det, je nutné znát gramatický rod podstatného jména, na které se zájmeno vztahuje.

Příklady:

• Jag ser en bok. (Vidím knihu.) – Den boken ligger på bordet. (Kniha leží na stole.)
• Jag har ett hus. (Mám dům.) – Det huset är rött. (Ten dům je červený.)
• Jag träffade en pojke. (Potkal jsem chlapce.) – Den pojken var snäll. (Ten chlapec byl milý.)
• Jag leker med ett barn. (Si hraji s dítětem.) – Det barnet är min vän. (To dítě je můj kamarád.)

Pamatujte, že den a det se používají také jako ukazovací zájmena (“ten”, “ta”, “to”). V takovém případě se řídí stejnými pravidly jako výše uvedené.

• Švédsko