Německé podstatné jméno “Bard” (der Bard, genitiv Barden, plurál Barden) označuje historicky keltského básníka a pěvce, který ve středověkém prostředí recitoval eposy a chvalozpěvy. Lexikálně je to půjčené slovo z angličtiny nebo starofrancouzštiny (bardus), spojené s keltskými tradicemi, kde bardové patřili k významné společenské vrstvě vedle druidů.
Etymologie
Původ slova sahá do proto-keltského bardos znamenajícího “pěvce” nebo ” básníka”, což ovlivnilo i germánské jazyky včetně němčiny prostřednictvím latinských a středoevropských kontaktů. V moderní němčině se používá převážně literárně nebo historicky pro označení veřejně vystupujícího básníka.
Současné použití
Dnes se “Bard” objevuje v kontextech jako fantasy literatura (např. v RPG hrách) nebo metaforicky pro umělce prezentujícího své dílo. Nesplývá s jinými významy jako “Barde” (konkrétně slanina v některých germánských jazycích), což je homonymum z jiného kořene.
In der deutschen Literatur gibt es den Begriff “Bardendichtung”, der auf mittelalterliche Dichter hinweist, die epische oder lyrische Gedichte vortrugen. Diese Dichter waren oft wandernde Künstler und Sänger, die ihre Geschichten und Gedichte an königlichen Höfen, in Tavernen oder auf öffentlichen Plätzen präsentierten. Sie waren bekannt für ihre Fähigkeit, Geschichten von Heldenmut, Liebe und Abenteuer in Versform zu erzählen. V německé literatuře existuje termín „bardská poezie“, který označuje středověké básníky, kteří recitovali epické nebo lyrické básně. Tito básníci byli často potulní umělci a zpěváci, kteří své příběhy a básně prezentovali na královských dvorech, v tavernách nebo na veřejných prostranstvích. Byli známí svou schopností vyprávět příběhy o hrdinství, lásce a dobrodružství ve verších.
Bardská poezie hrála důležitou roli v rané německé společnosti. Bardovi byli uctívaní jako nositelé tradice a historie a jejich básně sloužily k zábavě, vzdělávání a inspiraci.
Mezi nejznámější příklady bardské poezie v německé literatuře patří:
- Epos o Nibelungech: Epická báseň z 13. století, která vypráví příběh Siegfrieda, prince z Burgundska, a jeho tragické lásky k Kriemhildě.
- Píseň o Hildebrandovi: Starověká báseň z 8. století, která vypráví příběh souboje mezi otcem a synem.
- Píseň o Waltherovi z Akvitánie: Středověká báseň z 12. století, která vypráví příběhy o dobrodružstvích mladého rytíře.
Bardská poezie nadále ovlivňuje německou literaturu i v dnešní době. Mnoho moderních básníků a spisovatelů se inspiruje starými bardickými tradicemi a využívá ve své tvorbě podobné techniky a témata.
Es ist jedoch zu beachten, dass der Begriff “Bard” in der deutschen Kultur nicht so gebräuchlich ist wie beispielsweise in der keltischen oder englischen Kultur. In der deutschen Literatur gibt es andere Begriffe wie “Minnesänger” für die mittelalterlichen Dichter, die Liebeslieder und -gedichte schrieben, oder “Sänger” für diejenigen, die epische Lieder und Geschichten vortrugen. Je však třeba poznamenat, že výraz „Bard“ není v německé kultuře tak častý, jako například v kultuře keltské nebo anglické. V německé literatuře existují další termíny jako „Minnesänger“ pro středověké básníky, kteří psali milostné písně a básně, nebo „Sänger“ pro ty, kteří hráli epické písně a příběhy.
