Reformace v 16. a 17. století v Evropě, vedená osobnostmi jako Martin Luther, byla reakcí na tehdejší praktiky katolické církve, včetně uctívání svatých, které protestanti často považovali za přehnané nebo dokonce teologicky nevhodné.

Reformace a odpor k uctívání svatých

Protestanti, zejména luteráni a kalvinisté, usilovali o návrat k „čistější“ podobě křesťanské víry založené na Bibli. Uctívání svatých a jejich role jako prostředníků mezi lidmi a Bohem bylo odmítáno, protože se zdálo, že odvádí pozornost od Krista jako jediného Spasitele. V tomto duchu se také snažili reformovat tradiční zvyky spojené se svátky svatých, jako byl například svátek svatého Mikuláše (6. prosince), který byl velmi populární v katolické Evropě.

Změna toho, kdo přináší dárky: od sv. Mikuláše k Ježíškovi

Svatý Mikuláš byl v katolické tradici považován za ochránce dětí a patrona dobročinnosti. V rámci oslav jeho svátku byl spojován s obdarováváním dětí. Reformátoři, kteří chtěli odstranit „kult svatých“, tento zvyk změnili a dárky měl nyní přinášet Ježíš Kristus (Christkind nebo Christkindl).

I přes odpor k uctívání svatých reformátoři uznali, že lidé potřebují oslavy a rituály, zejména v chladných zimních měsících, které měly nejen náboženský, ale také společenský a psychologický význam. Proto se snažili zachovat tradice, ale očistit je od „pohanských“ a „katolických“ prvků. Středobodem se staly Vánoce jako oslava Kristova narození.

Tato změna přenesla dávání dárků na Štědrý večer, čímž se propojení zdůraznilo propojení s Ježíšem a jeho narozením.

Kulturní rozdíly a vliv na evropské tradice

Tento posun nebyl jednotný po celé Evropě. V katolických zemích, jako je Polsko, Rakousko nebo části Německa, zůstal svatý Mikuláš (nebo jeho lokální obdoby, jako český Mikuláš) dominantním "nosičem" dárků. Naopak v protestantských oblastech získal více na významu Christkind-Ježíšek. Například v Německu nebo Švýcarsku je dodnes Christkind populární postavou vánočních tradic, zatímco v jiných oblastech (zejména pod vlivem anglo-americké kultury) tuto roli postupně převzal Santa Claus, tedy starý známý "svatý Mikuláš", tedy holandsky Sinter Klaas.

Christkind, v původním smyslu ztělesňující Kristovo dítě, se během staletí proměnil. V některých kulturách (například v Německu nebo Rakousku) Christkind získal podobu andělského dítěte nebo mladé dívky, která symbolizuje nevinnost a radost Vánoc. Tato postava se stala symbolem čistoty Vánoc, v opozici k komercializovaným a méně náboženským postavám, jako je Santa Claus.

V českém prostředí, kde se protestantismus a katolictví střetávaly, zůstaly některé postavy (jako Mikuláš) zachovány, ale Ježíšek se stal hlavním symbolem Vánoc, což ukazuje na vliv jak reformace, tak i barokní katolické kultury.

• Německo-český slovník (Deutsch-Tschechisch)