Tento článek vysvětluje, kdy se v němčině píší velká písmena a objasňuje např. rozdíl mezi „schuld/Schuld“ či „recht/Recht“.

Začátek věty
Tak jako např. i v češtině, první písmeno německé věty je vždy velké.

Was willst du jetzt machen?
Eine Tasse Tee, bitte!

Podstatná jména
Německým specifikem je psaní velkých písmen na začátku všech podstatných jmen.

Der Tisch war kaputt.
Hast du ein bisschen Wasser?
Sie hat meinen Schuh verloren.

Velké písmeno píšeme i v případě, že slovo patřilo původně k jinému slovnímu druhu a “zpodstatnělo”:

Komm, wir essen!
Komm schnell, oder das Essen wird kalt!

Ich habe das Buch schon zweimal gelesen.
Das nächste Mal solltest du vorsichtiger sein.

Wer ist der gute Mann, der das gesagt hat?
Er glaubt nicht, es gibt das Gute in der Welt.

Es kostet neun Euro pro Person.
Aber Thomas, du schreibst eine Neun wie eine Sechs!

Der fünfte Läufer ist noch nicht angekommen.
Wo ist der Fünfte?

Vykání a projev úcty
Slovo sie znamená v jednotném čísle “ona” a v množném “oni”. Pokud ho ale napíšeme s velkým písmenem, vykáme jedné či více osobám.

Wo ist sie?  
Wo sind sie?  
Wo sind Sie?

Všechny tři věty jsou otázky v němčině, ale liší se použitím zájmen a tím, na koho se ptáme:

1. “Wo ist sie?” – Tato věta se ptá na konkrétní ženskou osobu nebo věc. “sie” malým písmenem je zájmeno pro třetí osobu jednotného čísla ženského rodu, takže se ptáme “Kde je ona?” nebo “Kde je ta věc?” pokud je věc ženského rodu.

2. “Wo sind sie?” – Zde se ptáme na více osob nebo věcí. “sie” malým písmenem je zájmeno pro třetí osobu množného čísla, což znamená “Kde jsou oni/ony?” Tato věta se používá, když hledáme skupinu lidí nebo věcí.

3. “Wo sind Sie?” – Toto je formální otázka, kde “Sie” je zdvořilostní zájmeno pro druhou osobu množného čísla v jednotném i množném čísle. Ptáme se “Kde jste Vy?” s důrazem na zdvořilost nebo formálnost. Tato forma se používá při oslovení jednotlivce nebo skupiny s úctou, jako když v češtině vykáme. Zde se ovšem čistě formálně jedná vlastně o onikání.

Velké písmeno užijeme i v ostatních formách osobního a dokonce i přivlastňovacího zájmena:

Wie geht es Ihnen, Herr Fruchter?
Wie alt ist Ihre Tochter?
Fahren wir mit Ihrem Auto?

Chceme-li projevit úctu i někomu, komu tykáme, píšeme s velkým písmenem i zájmeno du a všechny jeho formy.

Hallo Opa, wie geht’s Dir?
Liebe Grüße an Deine Familie / Deine Frau…

Jména lidí, zvířat a názvy míst

Hast du Ben gesehen?
Möchten Sie nach Deutschland fahren?
Wir haben eine Katze Mitza.
Sie müssen zu “Neuer Markt” und dann zu “Auf dem Sand”.

Velké nebo malé písmeno?
U některých slov je studentům nejasné, zda se jedná o podstatná jména a často v pravopise chybují:

Sonntag vs sonntags
Příslovce, která vznikla z podstatných jmen, píšeme s malým písmenem:

Hast du Zeit heute Abend?
Ich habe nie Zeit abends.

Jeden Sonntag gehen wir in die Kirche.
Können Sie sonntags arbeiten?

Wahr, shade, schuld…
Es ist nicht Wahr.
Es ist nicht wahr.

Zde je slovo wahr /vaːɐ̯/ vlastně přídavné jméno (“pravdivý”), proto ho píšeme s malým písmenem.
Pokud bychom chtěli říci podstatné jméno “pravda”, bylo by to die Wahrheit.

Podobné je to u slova schade /ˈʃaːdə/ , které je také přídavným jménem.

Das ist schade.

Pokud bychom chtěli mluvit o “škodě/škodách”, podstatné jméno je der Schaden / Schäden.

Der Schaden ist 50 Euro.

Ještě složitější je to u slovíčka schuld /ʃʊlt/ , které má stejný tvar pro adjektivum i substantivum.
Přídavné jméno se obvykle pojí se slovesem “být”, kdežto podstatné jméno s “mít”:

Ich bin schuld daran.
Ich habe Schuld daran.

Recht vs recht
Otázka, kdy psát Recht/recht /ʁɛçt/ je poměrně složitá a je vždy nejjednodušší se podívat do kvalitního slovníku, např. zde.
Zjednodušeně se ale dá říci, že tam, kde si slovo více či méně zachovává význam podstatného, píšeme písmeno velké, v ostatních malé. Ve spojení “Recht haben” je možné obojí.

Du hast recht/Recht, es hat keinen Sinn, ihn jetzt anzurufen.

Ist es dir recht?
Ich habe meine Rechte!

• Německo-český slovník (Deutsch-Tschechisch)