Rumunština je románský jazyk, který vznikl z latiny, kterou přinesli římští osadníci do Dacie a jihodunajských římských provincií, severně od tzv. Jirečkovy linie a východně od té, kterou popsal A. Philippide v Originea românilor, sv. Já, Iaşi, 1923 definoval „romanizační mezeru“. Rumunština je výsledkem vývoje a vlivů, kterými latina prošla od romanizace Dacie až do současnosti. Vývoj latiny v Dácii a dunajských provinciích Římské říše je dán řadou jazykových i mimojazykových faktorů (geografické, historické, sociální, ekonomické podmínky, úroveň civilizace a kultury). Interakce lingvistických a mimojazykových faktorů dala rumunštině jedinečné vlastnosti, protože se liší od faktorů v západní části románského území. Rumunština, izolovaná od zbytku románského jazyka usazením jihoslovanských národů (Bulharů a Srbů) na Balkánském poloostrově a Maďarů v Panonii a daleko od vlivu latiny jako kulturního jazyka, se vyvinula jinak než všechny ostatní západní románské jazyky. Kromě vlivu thrako-dáckého substrátu působily na rumunský jazyk různé vlivy, včetně slovansko-staroslovanského, středořeckého a novořeckého, turkického a osmansko-tureckého, maďarského, německého, francouzského atd. Některé z nich vlivy zasáhly celé území, na kterém se rumunština zformovala, jiné jen určité jeho části.

Základní fráze v rumunštině:

• Bună ziua! (Dobrý den!) – ă je temný, nejasný zvuk, jako třeba v první slabice ang. Japan
• Mulțumesc (Děkuji) – ț se čte jako c
• Te rog (Prosím tě)
• Nu înțeleg (Nerozumím) – î je tvrdé, výslovností podobné polskému, ruskému, ukrajinskému y
• Unde este…? (Kde je…? ) – e na začátku slova se čte jako je, tedy jeste
• Ce este…? (Co je…? ) – e změkčuje c v č jako třeba v italštině: če jeste…
• Nu vorbesc româneşte (Nemluvím rumunsky) – ş čteme jako š

Vorbiţi limbă Romănâ? – Mluvíte rumunsky?

Te iubesc. – Miluju tě.

Te iubesc așa cum ești. – Miluju tě takového, jaký jsi (…takovou, jaká jsi). Doslova “așa cum ești” – tak jak jsi.

Petr: Bună ziua! (Dobrý den!)

Ana: Bună ziua! (Dobrý den!)

Petr: Cum te numești? (Jak se jmenuješ?)

Ana: Mă numesc Ana. (Jmenuji se Ana.)

Petr: Și eu mă numesc Petru. (A já se jmenuji Petr.)

Ana: De unde ești? (Odkud jsi?)

Petr: Sunt din Cehia. (Jsem z Česka.)

Ana: Și tu? (A ty?)

Petr: Sunt din România. (Jsem z Rumunska.)

Ana: Ce faci în România? (Co děláš v Rumunsku?)

Petr: Studiez limba română. (Studuju rumunštinu.)

Ana: Și eu studiez limba cehă. (A já studuju češtinu.)

Petr: Este o limbă frumoasă. (Je to krásný jazyk.)

Ana: Da, este o limbă frumoasă. (Ano, je to krásný jazyk.)

Petr: Unde locuiești? (Kde bydlíš?)

Ana: Locuiesc în București. (Bydlím v Bukurešti.)

Petr: Și tu? (A ty?)

Petr: Locuiesc în Praga. (Bydlím v Praze.)

Ana: Ce vrei să faci în București? (Co chceš dělat v Bukurešti?)

Petr: Vreau să văd orașul. (Chci vidět město.)

Ana: Îți pot arăta orașul. (Můžu ti ukázat město.)

Petr: Aș fi bucuros. (Byl bych rád.)

Ana: Bine, hai să mergem. (Dobře, jdeme.)

• bună ziua (dobrý den)
• cum te numești? (jak se jmenuješ?)
• mă numesc … (jmenuji se …)
• și eu mă numesc (a já se jmenuji)
• de unde ești? (odkud jsi?)
• și tu? (a ty?)
• ce faci în România? (co děláš v Rumunsku?)
• studiez limba română (studuju rumunštinu)
• și eu studiez limba cehă (a já studuju češtinu)
• este o limbă frumoasă (je to krásný jazyk)
• unde locuiești? (kde bydlíš?)
• locuiesc în București (bydlím v Bukurešti)
• și tu? (a ty?)
• ce vrei să faci în București? (co chceš dělat v Bukurešti?)
• ți pot arăta orașul (můžu ti ukázat město)
• aș fi bucuros (byl bych rád)
• bine, hai să mergem (dobře, jdeme)

1. Úvod do rumunštiny

Rumunština je významným jazykem mezi románskými jazyky, který si zachovává jedinečnou kombinaci latinských kořenů a vlivů okolních jazyků. Je to jediný románský jazyk, který se vyvíjel na východě Evropy, izolovaný od ostatních románských jazyků vlivem slovanské, maďarské a turecké expanze.

Rumunština vznikla z vulgární latiny, kterou přinesli římané do provincie Dacie. Postupně došlo k její transformaci vlivem geografických, historických a kulturních podmínek. Díky těchto faktorů si rumunština uchovala archaické prvky, které v jiných románských jazycích zanikly, ale také přijala nová slova a gramatické jevy z okolních jazyků.

2. Hlásky a výslovnost

Rumunština má specifická písmena a zvuky, která ji odlišují od jiných románských jazyků.

Speciální písmenka:

• Ă (ă): Vyslovuje se jako krátké nevýrazné “a” podobné anglickému schwa.
• Ş (ş): Zvuk “š”, obdobně jako v češtině.
• Ţ (ţ): Zvuk “c” jako v českém slově “cukr”.
• Â, Î: Oba představují zvuk /ɨ/, který je charakteristický pouze pro rumunštinu. Používá se buď na začátku (î), nebo uprostřed slov (â).

Další pravidla výslovnosti:

• C, G: Vyslovují se jako /k/ a /g/, kromě případů, kdy stojí před “e” nebo “i” (vysloví se jako č a ž).
• H: Vždy se vyslovuje jako /h/.
• J: Odpovídá francouzskému zvuku /ʒ/ (“jour”).
• I na konci slov: Po souhlásce značí palatalizaci (např. lupi /lupj/ – vlci).

Praktické příklady výsňovnosti:

• România: /rom1’ni.a/
• Bună (dobrý den): /’bunə/
• Mulțumesc (děkuji): /multsu’mesk/

3. Gramatika

Rumunština sdílí mnoho společných rysů s jinými románskými jazyky, ale také má řadu unátních charakteristik.

Určitý člen:

Na rozdíl od většiny románských jazyků, určitý člen se v rumunštině připojuje ke slovu jako přípona. Např.:

• casa (dům) – “ten dům”
• drumurile (silnice) – “ty silnice”

Formální a neformální oslovení:

Podobně jako italština, i rumunština rozlišuje formální (dumneavoastră) a neformální (tu) oslovení. Navíc existují formy pro třetí osoby:

• dumneaei (ona), dumnealui (on), dumnealor (oni/ony).

4. Slovní zásoba

Latinský základ:

Více než 60 % slovní zásoby pochází z latiny. Patří sem slova označující:

• části lidského těla: cap (hlava), inimă (srdce), gură (ústa).
• Emoce: blând (mírný), dor (stesk), trist (smutný).
• Příbuzenské vztahy: tată (otec), mamă (matka), frate (bratr).

Slovanské vlivy:

Rumunština převzala mnoho slov ze slovanských jazyků:

• da (ano)
• dragoste (láska)
• vinovat (vinen)

Další vlivy:

• Turečtina: baclava (baklava), iaurt (jogurt).
• Maďarština: oraş (město), hotar (hranice).
• Francouzština a italština: avion (letadlo), exploatare (využít).

5. Praktické věty a fráze

• Salut! (Dobrý den)
• Cum te cheamă? (Jak se jmenujete?)
• Unde este baia? (Kde je koupelna?)
• La revedere! (Na shledanou!)

6. Závěr

Rumunština je jazyk bohatý na historii a kulturní vlivy. Spojuje v sobě latinské kořeny s příspěvky slovanských, tureckých a jiných jazyků, což ji dělá zajímavou pro lingvisty i začátečníky. Studium rumunštiny nabízí nejen vhled do jazykových struktur, ale i do bohaté historie jihovýchodní Evropy.

Biserica Sfantu Nicolae, Brașov kostel svatého Mikuláše, Brašov

• JAZYKY