V němčině existuje stejně jako v češtině rozdíl mezi krátkým a dlouhými samohláskami. Zapisují se ale jiným způsobem. Nejjednodušší je poznat je ve slovech, která přímo obsahují dvě stejné samohlásky jdoucí po sobě: See, Tee, Aachen.

Zajímavé je, že naopak dvě souhlásky stejné souhlásky za sebou signalizují krátkou předcházející samohlásku: bitte, Mitte, Oppenheimer.

Dlouhé samohlásky najdeme i v přízvučných slabikách na konci slova: du, wo, da, nebo před jednou souhláskou: Strom, Tat, den, haben, wer, Name.

Prodlužuje také H po samohlásce před souhláskou: Hahn, fahren, ihr, Kohn, Bahn.

Dlouze se vyslovuje také IE: wie, Wien, Biel

• Německo-český slovník (Deutsch-Tschechisch)