yüz:

• Nejčastější a nejobecnější slovo pro obličej. Používá se v neutrálních a běžných kontextech, například:
  • “Yüzümü yıkadım.” (Umyl jsem si obličej.)
  • “Güzel bir yüzü var.” (Má krásný obličej.)
  • “Yüzüme bak.” (Dívej se mi do obličeje.)
• Může se také používat v přeneseném významu pro označení povrchu nebo přední strany něčeho:
  • “Bu binanın yüzü güneşe dönük.” (Tato budova směřuje obličejem k slunci.)

sûret:

• Formálnější slovo pro obličej. Často se používá v náboženském nebo literárním kontextu, například:
  • “Allah’ın sûreti yoktur.” (Bůh nemá obličej.)
  • “Peygamberin sûreti çok güzeldi.” (Prorokův obličej byl velmi krásný.)
• Může se také používat v přeneseném významu pro označení podoby nebo charakteru osoby. Například:
  • “Bu eser sanatçının sûretini yansıtıyor.” (Toto dílo odráží charakter umělce.)

V praxi se oba výrazy často používají zaměnitelně. Pokud si nejste jisti, které slovo použít, “yüz” je obvykle bezpečnější volbou.

• Yüzümü yıkadıktan sonra krem sürdüm. (Po umytí obličeje jsem si dal krém.) – V tomto případě se používá “yüz”, protože se jedná o běžnou činnost.
• Sûretinde ilahi bir nur vardı. (Na jeho obličeji byl božský jas.) – V tomto případě se používá “sûret”, protože se jedná o náboženský kontext.
• Bu tabloda ressamın kendi sûreti var. (Tento obraz zobrazuje vlastní obličej malíře.) – V tomto případě se používá “sûret”, protože se jedná o přenesený význam slova “obličej”.