Tři jména vnitřního člověka

Základní význam: tajemství, skrytá pravda, mystérium.
Etymologie: pochází z kořene س-ر-ر, který nese význam skrytosti, vnitřního hnutí, důvěrnosti.
Gramaticky: podstatné jméno mužského rodu, plurál: asrār (أسرار).
Význam v islámské mystice (súfismu): „Sirr“ je vnitřní duchovní schopnost srdce přijímat Boží světlo, tajná komnata duše, která není ani duší, ani duchem, ale třpytivým bodem čistého vědomí.
Překladové potíže: nelze jednoduše přeložit jako "tajemství", protože jeho význam je spirituální, existenciální, ne jen informativní.

Základní význam: vnitřní, skrytý, esoterický.
Etymologie: opak k „ẓāhir“ (ظاهر – zjevný, vnější). Pochází z kořene ب-ط-ن, který nese význam „břicho, nitro, vnitřek“.
Gramaticky: adjektivum, ale používá se i jako substantivum pro označení vnitřního smyslu věcí.
Význam v teologii a exegezi: každé zjevení (např. Korán) má vnější smysl (ẓāhir) a vnitřní smysl (bāṭin). Ten vnitřní je přístupný jen těm, kdo mají duchovní vhled.
Srovnání: V křesťanské hermeneutice bychom našli paralely v alegorickém či mystickém výkladu Písma.

Základní význam: moudrost, rozvážnost, filozofie, božská moudrost.
Etymologie: z kořene ح-ك-م, který dává slova jako "soudce" (ḥākim), "vláda" (ḥukm), "zákon".
Gramaticky: ženský rod, singulár.
Význam v islámské filozofii: „ḥikma“ označuje nejen racionální poznání, ale také harmonii mezi rozumem a zjevením. U Ibn Sīny či al-Fārābīho je ḥikma vrcholem filozofického a duchovního života.
Súfistický význam: božská moudrost, která je implantována do srdce člověka – ne jako informace, ale jako světlo.