Textbook

Welcome to our Czech textbook. It is intended for study with a teacher.

Let us start with some basic phrases you may already know:

Basic Phrases:

– Hello – Ahoj / Dobrý den
– Goodbye – Na shledanou
– Please – Prosím
– Thank you – Děkuji
– Yes – Ano
– No – Ne
– Do you speak English? – Mluvíte anglicky?
– I don’t understand – Nerozumím
– How much does it cost? – Kolik to stojí?
– Where is…? – Kde je…?

Transportation:

– Bus – Autobus
– Train – Vlak
– Tram – Tramvaj
– Taxi – Taxi
– Ticket – Jízdenka
– Station – Nádraží
– Airport – Letiště

Accommodation:

– Hotel – Hotel
– Room – Pokoj
– Reservation – Rezervace
– Check-in – Přihlášení
– Check-out – Odhlášení

Food and Dining:

– Restaurant – Restaurace
– Menu – Jídelní lístek
– Breakfast – Snídaně
– Lunch – Oběd
– Dinner – Večeře
– Water – Voda
– Coffee – Káva
– Tea – Čaj

Emergency:

– Help! – Pomoc!
– I need a doctor – Potřebuji lékaře
– Call the police – Zavolejte policii
– Fire – Požár
– Ambulance – Ambulance
– Pharmacy – Lékárna

General:

– Open – Otevřeno
– Closed – Zavřeno
– Entrance – Vchod
– Exit – Východ
– Left – Vlevo
– Right – Vpravo
– Straight – Rovně
– Today – Dnes
– Tomorrow – Zítra
– Yesterday – Včera

Examples of our Czech texbook texts

https://dudnes.com/category/czech-language-textbook/ (whole category)

https://dudnes.com/2023/08/22/rikat-x-rict-x-mluvit

https://dudnes.com/2023/08/21/domu-x-doma-x-dum-%f0%9f%8f%a0

https://dudnes.com/2024/01/31/colors

https://dudnes.com/2024/05/23/how-many-months-is-a-year-kolik-mesicu-ma-rok-ile-miesiecy-ma-rok-%d1%81%d0%ba%d0%be%d0%bb%d1%8c%d0%ba%d0%be-%d0%bc%d0%b5%d1%81%d1%8f%d1%86%d0%b5%d0%b2-%d0%b2-%d0%b3%d0%be%d0%b4%d1%83

https://dudnes.com/2024/09/06/czech-cuisine

Czech grammar

https://dudnes.com/category/czech-grammar/ (whole category)

for example:

https://dudnes.com/2024/01/15/future-in-czech

https://dudnes.com/2024/01/15/czech-modal-verbs-modalni-slovesa

https://dudnes.com/2024/01/15/czech-transitive-verbs-tranzitivni-slovesa-and-intransitive-verbs-intranzitivni-slovesa

https://dudnes.com/2024/11/11/inflection-patterns-of-czech-nouns

https://dudnes.com/2024/09/20/difficult-declensions/

Useful links from elsewhere:

https://www.nidv.cz/images/npublications/publications/files/05%20Hezky%20česky.pdf

Čeština pro cizince a azylanty – cvičebnice
https://www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/cesky_den_ucebnice.pdf
www.varianty.cz/download/pdf/pdfs_11.pdf

https://www.kurzycestinyprocizince.cz/cs/e-learning.html

https://www.umimecesky.cz/cviceni-sklonovani-zajmen-jenz

Užitečné online odkazy | Inkluzivní škola

Česká gramatika (ČDJ) – Procvičování online – Umíme česky

Gramar.in

  1. https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A1_abeceda
  2. https://www.scribd.com/document/435186659/Cestina-Pro-Rusy
tourists at a public square
Photo by Ivan Dražić on Pexels.com

The Czech accent falls on the first syllable. It is weak and does not lengthen the syllable. 

Each vowel can be short or long.

Short vowels – Krátké samohlásky: a, e, i, y, o, u.      

Long vowels – Dlouhé samohlásky: á, é, í, ý, ó, ú, ů.  

There can be several long consonants in a word: káva, váhá, mávání, but also máma, Česká republika, dobrý den, dobré ráno, dobrá zpráva, Praha, Varšava  

Czech characters with hooks and dashes – České znaky s háčky a čárkami 

   
álong „a“ ráno mám hlad, já vstávám  
čch in chocolateČesko, čokoláda, ručník
ď, Ďsoft d MAĎARSKO, Maďarsko, teď, Ďáblice
élong e  dobré ráno
ěsoftens d, t, n. After b, p, v – bye, pye, vye (!!!mě = mnie!!!)děti, tělo, něco, pět, běhat, věk, město, náměstí
í/ýlong „i/y“   mít, dobrý den
ňsoft n = Spanish ñ = ń dlaň, kůň, Plzeň je město 
řsort of r + žřeka, tři, Jiří
šsh in shoeškoda, taška  
ťsoft t ťuknout, Baťa (BAŤA), trať
ú/ůlong „u“Ústí nad Labem, ústa, dům, bůh, můj stůl, dvacet Čechů (ú – always as the first letter, ů)
žs in measurežába, život, garáž  


🟦 Czech Spelling Rules: I vs. Y After Consonants – A Guide for English Speakers

Czech spelling rules can seem intimidating at first, especially when it comes to choosing between the letters I and Y after consonants. The reason is that in most cases, „i“ and „y“ are pronounced the same — they both sound like [i] (like the English „i“ in „kid“). However, Czechs use different rules to decide which one to write, and these rules are closely tied to the type of consonant that comes before.


🔷 1. Soft Consonants → Always Write „I“ (Never „Y“)

After soft consonants, Czech always uses the letter I/i. These consonants are considered „soft“ because of how they are articulated — often involving the palate or a kind of “palatalized” quality.

The soft consonants are:
C, J, Ž, Š, Č, Ř, Ď, Ť, Ň

📌 Examples:

  • Cizí (foreign) → [c] + i
  • Jít (to go)
  • Život (life)
  • Šikana (bullying)
  • Čistý (clean)
  • Řídit (to drive)
  • Dívka (girl)
  • Ticho (silence)
  • Někdo (someone)

🧠 Think of it this way: if a word ends with or contains one of these soft consonants, just follow it with an I. Y is never correct after these letters.


🔷 2. Hard Consonants → Always Write „Y“ (Never „I“)

After hard consonants, the Czech language uses Y/y. These consonants have a „harder,“ more guttural or firm sound, and are traditionally paired with Y.

The hard consonants are:
H, CH, K, R, D, T, N

📌 Examples:

  • Hymna (anthem)
  • Chytrý (clever)
  • Kynout (to rise, e.g., dough)
  • Rychlý (fast)
  • Dým (smoke)
  • Tykat (to address someone informally)
  • Nymfa (nymph)

⚠️ But wait — didn’t we say D, T, N are hard consonants? And yet we saw dívka earlier, with an I?


🔶 3. D, T, N Are Tricky – Use I or Y Based on Pronunciation

The letters D, T, N are special cases in Czech. They can be either hard or soft depending on what follows them. This is the only case where Czech spelling is based on pronunciation, not fixed rules.

If the sound is softened (you can usually hear a slight „y“ sound), you write I.
If the sound is hard, you write Y.

📌 Examples:

  • Dívka (girl) → soft [ď], write I
  • Dým (smoke) → hard [d], write Y
  • Ticho (silence) → soft [ť], write I
  • Tykat (to address informally) → hard [t], write Y
  • Někdo (someone) → soft [ň], write I
  • Nymfa (nymph) → hard [n], write Y

🗣️ You’ll notice this most in how the consonant is pronounced:

  • Soft: D sounds like [ď], T like [ť], N like [ň] — kind of like „dy, ty, ny“
  • Hard: Regular D, T, N

💡 Pro Tip: If you’re unsure, try saying the word slowly. If the consonant sounds soft, it’s probably an I. If it sounds hard, go with Y.


✅ Summary Table:

Consonant TypeLettersFollowed by
SoftC, J, Ž, Š, Č, Ř, Ď, Ť, ŇAlways I
HardH, CH, K, RAlways Y
Special CasesD, T, NI or Y depending on sound

✍️ Why Does This Matter?

Czech is a phonetic language, but this spelling distinction isn’t about sound — it’s about grammar, tradition, and etymology. Misusing I/Y won’t usually change the pronunciation, but it can change the meaning, especially in verb endings, plurals, or adjective agreement.


Czech letters

á

long „a“  

páv, Česká republika

č

ch in chocolate

čokoláda

ď

soft d  

teď, ďábel

é

long e  

déšť

ě

softens the preceding consonant (but: mě = mnye)

pět, běhat, věk 

í/ý

long „i/y“ (like in meet, beat)

mít, dýně

ň

soft n, like ñ in Spanish

kůň

ř

a unique Czech sound! Something between r and ž

řeka

š

like sh in shoe

Češka, šest 

ť

soft t 

ťuknout, trať, taťka 

ú/ů

both sound the same – long „u“ (like in boot)

ú is usually at the beginning, ů in the middle of a word – ústa, dům, kůň 

ž

like s in measure

žába, život 

 

Short consonants: a, e, i, o, u.

Long consonants: á, é, í, ó, ú, ů.

 

Ahoj,

🧑‍🏫já jsem Pavel. Budu tvůj učitel.

🧒A já jsem Eva. Budu tvoje učitelka.

Budeme tě učit česky.

Umíš trochu česky?

 
Jak se jmenuješ? (Jak se jmenujete?)
Jmenuji se Pavel Novák.
 
Moje první jméno je Pavel.
Moje druhé jméno je Novák.
 
 
 

Kde jsme?

Jsme v Polsku, nebo v Česku?

 
Tady je Polsko. Tady je Česko.
 
Toto je Česká republika
Toto je Česko
 

Toto je Evropa

Toto je Amerika
 
 

Odkud jsi?

 
Jsem z Česka
Jsem Čech
 
Jsem z Polska
Jsem Polák
 
Jsem z Evropy
Jsem z Ameriky
 
Nebo z: Belgie, Anglie, Holandska, Ruska, Finska, Itálie…

 

aerial photo of brown roof town
Photo by Felix Mittermeier on Pexels.com

Easy texts:

. . . . . . .

  • Ahoj! Jak se máš?
  • Já jsem Petr. Jak se jmenuješ ty?
  • Já jsem Stáňa.

Co to je? To je tužka. Co dělá tužka? Tužka píše.

To je moje škola. Chodím do školy.

Ve škole píšu, maluji, počítám, učím se.

Píšu do sešitu perem nebo tužkou.

Maluju na papír obrázky. Kreslím tužkou

Máš čas? Ne, nemám. Budu mít čas zítra ve tři hodiny.

Co děláš, když jsi doma? Doma odpočívám, uklízím, vařím, dělám různé věci, a někdy nedělám nic.

Dobrý den, paní Novotná. Jak se máte? Kam jdete?

Jaký je dnes den? Dnes je pondělí. Večer půjdu do hospody. . JE VEČER.

Já jsem Zdeněk Novotný. Jmenuju se Zdeněk, ale kamarádi mi říkají Zdenda.

Co to je? To je telefon.

Kdo je to? To je můj tatínek.

Kde je to? Je to dvacet kilometrů daleko.

Kdy to bylo? Bylo to před rokem.

Kdo je to? To je můj otec.

A kdo je tamto. To je jeden kluk. Jak se ten kluk jmenuje?

Jmenuje se Pavel. Co dělá Pavel. Sedí a čte.

Jak se jmenuješ ty? Já se jmenuju Václav.

Těší mě. Já jsem Ondřej.


To be in Czech – být

1. Přítomný čas

OsobaTvar
jájsem
tyjsi / jseš
on/ona/onoje
myjsme
vyjste
onijsou / sou

2. Minulý čas

(tvoří se pomocí příčestí byl/byla/bylo/byli + pomocné „být“)

OsobaTvar (muž. živ.)Tvar (žena)Tvar (střed.)
jábyl jsembyla jsembylo jsem*
tybyl jsibyla jsibylo jsi*
on/ona/onobylbylabylo
mybyli jsmebyly jsme (ž.)byli jsme
vybyli jstebyly jste (ž.)byli jste
oni/onybylibyly (ž.)byla (neurč.)

*Formy „bylo jsem/jsi“ se běžně neužívají; používají se u dětské řeči nebo v žertu.


3. Budoucí čas

OsobaTvar
jábudu
tybudeš
on/ona/onobude
mybudeme
vybudete
onibudou

4. Podmiňovací způsob (kondicionál)

Přítomný podmiňovací způsob

OsobaTvar
jabych
tybys
on/ona/onoby
mybychom / bysme
vybyste
oniby

Minulý podmiňovací způsob

(pomocné bych, bys, … + příčestí: byl/byla/bylo/byli)

Př.: bych byl, bys byla, bychom byli…


5. Rozkazovací způsob

Sloveso být má pouze zčásti ustálené tvary:

OsobaTvar
tybuď
vybuďte
mybuďme (kniž.)

6. Infinitiv, příčestí, přechodníky

TvarPodoba
infinitivbýt
příčestí minulébyl, byla, bylo, byli
přechodník přítomnýje (dnes jen knižní, ve spojeních jako „jsa si vědom“)
přechodník minulýbyv / byvše / byvši

1. Czech textbook – Učebnice češtiny – 1st lesson – Dokumenty Google

2. Czech textbook – Učebnice češtiny – 2 lesson – Dokumenty Google

Grammar – Czech textbook – Učebnice češtiny – 3 lesson – Dokumenty Google

Čísla a hodiny

Znáš čísla? Umíš počítat? Napočítej do deseti.

0nula
1jedna
2dvě
3tři
4čtyři
5pět
6šest
7sedm
8osm
9devět
10deset
Kolik je hodin?Je deset hodin.

Je půl páté.

Jsou čtyři hodiny.

Jsou tři čtvrtě na pět.

Je čtvrt na dvě.

Kolik má den hodin?Kolik má hodina minut?

Kolik má minuta sekund/vteřin?

Kdy je ráno?

Kdy jdeme na oběd?

Kdy je večer?

V kolik chodíte spát?

V kolik hodin? Ve dvanáct.

O půl jedné.

Ve tři čtvrtě na pět.

V poledne.

O půlnoci.

V kolik chodíte do práce? Pracujete na směny?

Jak dlouho jdete do práce?

Za jak dlouho bude víkend?

Kdy máte dovolenou?

Kolik dní dovolené máte?

Kam pojedete? S kým pojedete?

 

 

 

Můj týden

Začíná nový týden.

Pondělí je první den v týdnu. Co děláš v pondělí? V pondělí mám mnoho práce.

Úterý je druhý den v týdnu. V úterý jdu zase do práce.

Středa je třetí den v týdnu. Ve středu pracuju celý den.

Čtvrtek je čtvrtý den v týdnu. Ve čtvrtek jdu večer do restaurace.

Pátek je pátý den v týdnu. V pátek se těším na víkend.

Sobota je šestý den v týdnu. Nejdu do práce. V sobotu odpočívám.

Neděle je sedmý den v týdnu. V neděli mohu dlouho spát.

. . .

Od pondělí do neděle, od ledna do prosince

Otázky:

Kolik dní má týden?
Kolik dní má pracovní týden?
Co obvykle děláte v jednotlivé dny?
 
🧾
 
Pondělí.
V pondělí.

Úterý.
V úterý.

Středa.
Ve středu.

Čtvrtek.
Ve čtvrtek.

Pátek.
V pátek.

Sobota.
V sobotu.

Neděle.
V neděli.

O víkendu.
 
 
 

. . . . .

Day questions

1. Jaký je dnes den?

2. Jaký byl den včera?

3. Jaký den bude zítra?

4. Jaký je váš oblíbený den?

5. Jaký je váš neoblíbený den?

6. Kdy máte nejvíc práce?

7. Na který den se těšíte?

8. Který den začíná evropský pracovní týden?

9. Kdy končí?

10. Kdy je víkend? (Je čtvrtek malý pátek?)

11. Kdy odpočívají židé a kdy muslimové?

12. Kdy jste přijel/přijela do České republiky? Kdy pojedete domů?

Kolik měsíců má rok? Dvanáct.

Here are the Czech months in the nominative and locative case with the preposition „v“ 

All months are masculine except September, which is neuter. (M = masculine/mužský rod, F = feminine/ženský rod, N = neuter/střední rod):

měsíc   nominativ lokál (s „v“)  
leden  led – ice leden v lednu Byli jsme v lednu na horách. Leden je nejchladnější měsíc v roce.
únor   únor v únoru V únoru často sněží.
březen   březen v březnu V březnu začíná jaro.
duben   duben v dubnu V dubnu kvete mnoho květin.
květen   květen v květnu V květnu slavíme svátek práce.
červen   červen v červnu V červnu začínají prázdniny.
červenec   červenec v červenci V červenci je často horko.
srpen   srpen v srpnu V srpnu je čas dovolených.
září   září v září V září začíná škola. = Září je měsíc, kdy začíná škola.
říjen   říjen v říjnu V říjnu padají listy.
listopad   listopad v listopadu V listopadu je chladno.
prosinec   prosinec v prosinci V prosinci slavíme Vánoce.
 
 
 

Mám hlad. Co dělat? Je něco doma? Lednička je prázdná. Musím jít nakoupit. Co nakoupit?

Nakoupil jsem. Teď mám doma kuře, chléb, máslo, zeleninu, brambory, špagety, cibuli, cukr a sůl. Co mám vařit?

Umíš vařit?

. . .

Zítra jdu na návštěvu ke svému kamarádovi ze studií.

Dlouho jsme se neviděli. Máme si o čem povídat. Studovali jsme společně a bydleli na koleji na Břevnově. Na pokoji jsme byli dva, a s pokojem vedle jsme měli společnou koupelnu, kuchyňku a záchod. Kamarád se brzy oženil a brzy se mu narodily děti. Děti jsou dnes už velké, dcera studuje na střední a syn se dostal na vysokou školu. Jeho manželka je v domácnosti. Kamarád pracoval dlouho v cizině, a to znamená, že si tam s sebou vzal celou rodinu. Určitě budeme mluvit i o dalších spolužácích a spolubydlících z koleje. Některé jsem neviděl 20 let, třeba takového Frantu Hrnčíře. Prý je doktor a bydlí někde v severních Čechách. Holky se většinou vdaly a jmenují se teď jinak. Petra Kratochvílová si vzala o 20 let staršího muže, vdovce, který už měl dvě dcery, a má s ním další dvě děti. Žije někde u Prahy. Těším se na setkání. Určitě to bude fajn.

Otázky k textu:

Bydleli jste někdy na koleji?

Setkáváte se někdy se s bývalými spolužáky nebo spolubydlícími?

Žili jste někdy delší dobu v cizině?

Víte, jak jinak se dá říct „ubytování“?

Jak se jmenují jednotlivé části bytu?

Jakým synonymem se dá vyjádřit slovo kamarád?

Jaké významy má české slovo kolej?

Jak se jmenuje člověk, se kterým společně navštěvujeme školu?

. . .

KDY  JAK  KDE

 KDYJAKKDE
probudit seránopomaludoma
vstávatvečerrychleu sebe
snídatdopolednerád(a)v kavárně
pít kávuv polednenerad(a)v obchodě
oblékat seodpoledneradostněv obýváku
jít do prácev podvečerotráveněv kuchyni
začít pracovatnejdřívpečlivěv kanceláři
řídit autopotomledabylev autě
pracovat na počítačibrzyve spěchuv koupelně
poslat e-mailpozděve stojeve sprše
poslouchat hudbupozdějiv seděv práci
zavolat příteliv nociv ležev ložnici
nakupovatpo setměnív klečeve dřezu
přijít domůza soumrakuv podřepuv pracovně
vařit večeřikaždý denležérněv křesle
umývat nádobíobdens chutína židli
uklízet pokojdness odporemve sklepě
sprchovat sezítraklidněv garáži
čistit si zubypozítříneklidněv posteli
jít do postelepopozítřínepřerušovaněu stolu
spátnikdypřerušovaněu okna
dívat se na televiziněkdys přestávkamina chodbě

Czech grammar uses seven grammatical cases to show the role of a noun or pronoun in a sentence. These cases affect word endings and are essential for understanding meaning, especially since Czech has flexible word order. Here’s a breakdown:

🇨🇿 The Seven Czech Cases

CaseFunctionExample (with „hrad“ = castle)
NominativeSubject of the sentenceHrad je starý. – The castle is old.
GenitivePossession or originZ hradu vycházejí lidé. – People are coming out of the castle.
DativeIndirect object (to/for)Cesta vede ke hradu. – The road leads to the castle.
AccusativeDirect objectVidím hrad. – I see the castle.
VocativeDirect addressHrade! – Oh castle!
LocativeLocation (used with prepositions)Mluvím o hradu. – I’m talking about the castle.
InstrumentalMeans or accompanimentZa hradem je les. – There’s a forest behind the castle.

🧠 Why Cases Matter

  • They replace prepositions in many situations.
  • They change word endings based on gender, number, and role.
  • They’re crucial for clear communication, especially in complex sentences.

🛠️ Tips for Learning

  • Start with nominative and accusative, then build up.
  • Use apps like Pády or Czech Declension to practice declensions.
  • Try reading simple Czech texts and identifying the cases in context.