Vybraný text obsahuje německé zájmeno „es“ a jeho český překlad „to“. Pojďme si jednoduše vysvětlit, co znamenají a jak se používají.
1. Klíčový pojem: Německé „es“
„Es“ je v němčině osobní zájmeno pro 3. osobu jednotného čísla středního rodu (neživé věci, zvířata nebo děti, které mají v němčině střední rod). Velmi často se ale používá i jako tzv. „neosobní“ zájmeno, které nemá konkrétní význam, ale v německé větě prostě musí být, aby gramaticky seděla.
2. Klíčový pojem: České „to“
V tomto kontextu je „to“ přímým překladem německého „es“. Používáme ho, když ukazujeme na nějakou věc, situaci nebo když mluvíme o počasí a času.
Příklady použití v praxi:
A) Když nahrazujeme podstatné jméno středního rodu (Das …)
V němčině mají slova jako dítě (das Kind) nebo auto (das Auto) střední rod. Pokud o nich mluvíme dál, nahradíme je slovem es.
Německy: Wo ist das Auto? Es steht dort.
Česky: Kde je to auto? Stojí tam (nebo: To stojí tam).
B) Když mluvíme o počasí, čase nebo pocitech (Neosobní zvraty)
V němčině každá věta potřebuje podmět (kdo/co děj dělá). Když prší, v češtině stačí říct jedno slovo („Prší“), ale v němčině musíme říct „To prší“.
Německy:Es regnet. / Es ist kalt.
Česky: Prší. / Je to studené (nebo prostě: Je zima).
Německy: Wie spät ist es?
Česky: Kolik je hodin? (Doslova: Jak pozdě to je?)
C) Když na něco ukazujeme nebo něco identifikujeme
Německy: Was is das? Es ist ein Buch.
Česky: Co je to? Je to kniha.
Shrnutí: Slova es a to jsou jako dvojčata. Pomáhají nám mluvit o věcech, které nemají mužský ani ženský rod, nebo vyjadřovat obecné situace (jako je počasí).
Napsat komentář