Lotyština – latviešu valoda

 

 

Lotyšsky Česky
Sveiki! Ahoj!
Labrīt! Dobré ráno!
Labdien! Dobrý den!
Labvakar! Dobrý večer!
Labnakt! Dobrou noc!
Paldies! Děkuji!
Lūdzu! Prosím!
Ano
Ne
Es esmu … Jsem …
Kur … ir? Kde je … ?
Kā … nokļūt? Jak se dostat do … ?
Lūdzu, parādiet man … Prosím, ukažte mi …
Es nerunāju latviešu valodā. Nemluvím lotyšsky.
Vai jūs runājat angļu valodā? Mluvíte anglicky?
Paldies par palīdzību. Děkuji za pomoc.
Atvainojiet. Promiňte.
Laipni lūdzam! Vítejte!
Kā es varu jums palīdzēt? Čím vám mohu pomoci?
Lūdzu, dariet man zināmu, ja jums ir kādi jautājumi. Dejte mi prosím vědět, pokud máte nějaké otázky.
Uz redzēšanos! Na shledanou!
  • Sveiki – Ahoj
  • Lūdzu – Prosím
  • Paldies – Děkuji
  • Atvainojiet – Promiňte
  • Jā – Ano
  • Nē – Ne
  • Vārds – Jméno
  • Vecums – Věk
  • Valsts – Země
  • Ahoj! – Sveiki!
  • Jak se jmenuješ? – Kā tevi sauc?
  • Mluvíš anglicky? – Vai tu runā angļu valodā?
  • Děkuji. – Paldies.
  • Prosím. – Lūdzu.
  • Omlouvám se. – Atvainojiet.
  • Kde je nádraží? – Kur ir dzelzceļa stacija?
  • Kolik to stojí? – Cik tas maksā?
  • Mám hlad. – Man ir izsalkums.
  • Pomoz mi, prosím. – Palīdzi man, lūdzu.
  • Kā tev ir? – Jak se máš?
  • Labi, paldies. – Dobře, děkuji.
  • Kā tev vārds? – Jak se jmenuješ?
  • Mans vārds ir… – Jmenuji se…
  • Cik tev ir gadi? – Kolik ti je let?
  • Man ir… gadi. – Je mi… let.
  • No kurienes tu esi? – Odkud jsi?
  • Es esmu no… – Jsem z…
  • Kur Tu dzīvo? – Kde bydlíš?
  • Es dzīvoju… – Bydlím v…

 

 

 

Lotyština má zajímavou slovesnou kategorii, které se říká debitiv.

Základní tvar debitivního modu se tvoří od třetí osoby přítomného času přidáním předpony jâ-. Přidá se příslušný tvar slovesa bűt a dativ příslušného podstatného jména nebo zájmena. V přítomném čase se tvar slovesa bűt obvykle vynechává.

Debitiv dobře ilustruje tento vtip:

Īstam kaķim dzīvē jāizdara trīs lietas:

– Jānoķer pele;

– Jāsaskrāpē tapetes;

– Jāpieslapina čības.

Opravdová kočka musí v životě udělat tři věci:

– Chytit myš;

– Seškrábat tapety;

– Promočit pantofle

 

Lotyšština je indo-evropský jazyk, který patří do baltické jazykové skupiny. Je oficiálním jazykem Lotyšska.

Lotyština je úzce příbuzná s litevštinou. Obě jazyky mají sedm pádů: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, instrumentál, lokál a vokativ. Avšak v některých ohledech se lotyština dále vyvinula. Pod vlivem sousedních ugro-finských jazyků má lotyština přízvuk vždy na první slabice slova.

Má mužský a ženský rod.

Lotyština zachovává rozlišení mezi určitými a neurčitými tvary přídavných jmen. Lotyština nemá členy a tedy pomocí různých tvarů slova pro “velký” rozlišuje mezi “velkým městem” a “velkým městem.”

Nejstarší lotyšský text je katolický katechismus z roku 1585. O rok později byl následován luteránským katechismem.

Výrazné prvky v lotyšském písmu jsou vodorovné čárky nad samohláskami, která označují délku nebo intonaci. Kromě toho lotyština obsahuje písmena Ģ, Ķ, Ļ a Ņ. Tato cedilla tyto hlásky změkčuje a čtou se fakticky jako české Ď, Ť. slovenské Ľ, a Ň.

Jako jeden z mála indo-evropských jazyků je lotyština jazykem s tzv. pitch-akcentem: zdůrazněná slabika v slově může být odlišně intonována, což vede ke změně významu.

 

Existuje diskuse ohledně toho, zda v lotyštině existuje instrumentál. Instrumentál je ve skutečnosti předložka “ar” (s), která v jednotném čísle používá akuzativ a ve množném čísle dativ. Protože tato předložka občas chybí, mnozí instrumentál považují za samostatný pád.

Dativ může u některých sloves také fungovat jako předmět. Příklady sloves, u kterých se používá dativ, jsou “klausīt” (poslouchat), “palīdzēt” (pomáhat), tedy jako v češtině, a “ticēt” (věřit) – taky jako česky.

“Suns klausa manam tēvam.” (Pes poslouchal mého otce.)
“Mēs jums palīdzēsim.” (Pomůžeme vám.)

 

Některá slovesa používají dativ jako podmět. Předmět je pak v nominativu.

“Mums ir divi kaķi.” (Máme dva kočky. Doslova: Nám jsou dvě kočky)
“Lindai negaršo tomāti.” (Linda nemá ráda rajčata.)

Lotyština tedy nemá ekvivalent slovesa “mít”. Pro vyjádření “mám knihu” se používá věta “man ir grāmata”, kde “man” je dativ od “es” (já), “ir” znamená “je” a “grāmata” značí “kniha”.

Lotyština nemá modální slovesa (tj. slovesa jako “mít”, “moci”…), ale používá různé verbální modusy.

Lotyština má jak reflexivní, tak nereflexivní slovesa. Často (ale ne vždy) má nereflexivní sloveso (např. “mazgāt” – mýt) reflexivní ekvivalent (“mazgāties” – mýt se).

 

. . . . . .

Sarunājas divi šoferi:
– Vakar nopirku jaunu antiradaru!
– Un kā ir?
– 300 metrus pirms policijas posteņa tas sāk īdēt “sagatavo naudu, sagatavo naudu”!

Baví se dva řidiči:
– Včera jsem si koupil nový antiradar!
– A jaký je?
– 300 metrů před policejní hlídkou začne bučet “připrav si peníze, připrav si peníze”!

. . . . . . .

 

kasus es (já) mēs (my) tu (ty) jūs (my) zvratné zájmeno
nominativ es mēs tu jūs
genitiv manis mūsu tevis jūsu sevis
dativ man mums tev jums sev
akuzativ mani mūs tevi jūs sevi
instrumentál ar mani ar mums ar tevi ar jums ar sevi
lokativ manī mūsos tevī jūsos sevī

 

komentář