Lasciatemi cantare
Con la chitarra in mano
Lasciatemi cantare
Sono un italiano
Buongiorno Italia, gli spaghetti al dente
E un partigiano come presidente
Con l’autoradio sempre nella mano destra
Un canarino sopra la finestra

Nechte mě zpívat
S kytarou v ruce
Nechte mě zpívat
Jsem Ital
Dobré ráno, Itálie, špagety al dente
A partizán jako prezident
S autorádiem vždy v pravé ruce
Kanárek nad oknem

Italština je románský jazyk, který se vyvinul z latiny a je oficiálním jazykem Itálie, San Marina, Vatikánu a jedním ze šesti oficiálních jazyků Švýcarska. Má jednu z nejlépe zdokumentovaných historií mezi jazyky.

Vyvinula z tzv. vulgární latiny, tedy hovorové formy latiny používané v římském impériu. Ta se postupně rozšířila mimo jeho území, ale můžeme říct, že v určitém ohledu si italština z latiny zachovala nejvíce.

Vlivem a na základě toskánštiny, která se stala základem moderní italštiny, byla italština standardizována.

Ahoj! / Dobrý den! Jmenuji se … Sbohem! / Ahoj! Ano ne Dík! / Prosím! Zdola nahoru! Rád bych … Jaké náklady…? Prosím zaplať! Nemluvím … Kde je letiště? Kde je vlakové nádraží? 1, 2, 3 …

Ciao! / Buon giorno! Mi chiamo … Ciao! / Arrivederci! si / no Grazie! / Prego (Di niente)! Salute! Vorrei … Quanto costa …? Il conto per favore! Non parlo … Dov’è l’aeroporto? Dov’è la stazione? uno, due, tre …

Vývoj italského jazyka je úzce zakořeněn v historii samotné Itálie. V roce 800 př. n. l. osídlilo italský poloostrov mnoho různých kmenů, včetně Etrusků, Řeků, Keltů a Féničanů, z nichž každý měl své vlastní jazyk. Se založením Římské říše a následnými válkami začal triumf latiny, byla vnucena národům a vytvořila základ dnešního jazyka. Po rozpadu Římské říše a stěhování národů vzniklo na italském poloostrově velké množství dialektů, které teprve v 16. století sjednotila literatura, kultura a věda. K jejímu rozšíření přispěla také reprodukce a překlad Bible do florentštiny a územní expanze Itálie po Vídeňském kongresu v roce 1815. Ten posílil italskou přítomnost a vliv v regionech, které tehdy byly pod kontrolou Habsburské monarchie. To pomohlo italštině stát se jedním z oficiálních jazyků a přineslo její rozšíření do těchto oblastí.

Když se Benito Mussolini v roce 1922 stal premiérem Itálie, prosazoval jazykovou politiku, která měla za cíl vytvořit jednotný italský jazyk pro celou zemi. Tato politika se nazývala “italianizace” (italicizzazione).

Tímto způsobem se snažil potlačit regionální identity a dialekty, které mohly sloužit jako symboly odlišnosti a potenciálně oslabovat sjednocovací snahy fašistického režimu.

Jedním z praktických opatření, která Mussolini přijal, bylo zavedení povinného vyučování italštiny ve školách a zákaz používání regionálních jazyků ve veřejných institucích, médiích a dokonce i doma.

Tuto politiku italští fašisté prosazovali s tvrdostí a represemi. Byla součástí jejich širšího programu nacionalistické homogenizace Itálie a jejich snahy o vytvoření jednotného a centralizovaného státu.

Italský přízvuk je obvykle na předposlední slabice slova. Může být ovšem i na slabice předposlední (tehdy není značen: tavola), nebo poslední: città (pak značen je).

Mnoho italských slov se stalo součástí běžného slovníku v mnoha jazycích, jako například “pizza”, “spaghetti” nebo “opera”.

– Buongiorno: Dobrý den
– Ciao: Ahoj
– Grazie: Děkuji
– Prego: Prosím

– Come ti chiami?: Jak se jmenuješ?
– Mi chiamo [jméno]: Jmenuji se [jméno]
– Non capisco: Nerozumím
– Mi scusi: Promiňte

Čísla 1-10:
– Uno, due, tre, quattro, cinque, sei, sette, otto, nove, dieci

Užitečná slovíčka:
– Amore: Láska
– Bella: Krásná
– Mare: Moře
– Vino: Víno
– Gelato: Zmrzlina

Konverzace obsahující sto nejpoužívanějších italských slov:

Luca: Ciao! (Ahoj!) Giulia: Ciao Luca! Come stai? (Ahoj Luca! Jak se máš?) Luca: Bene, grazie. E tu? (Dobře, díky. A ty?) Giulia: Anch’io sto bene, grazie. (Já také mám dobře, díky.)

Luca: Che lavoro fai? (Co děláš za práci?) Giulia: Sono insegnante. (Jsem učitelka.) Luca: Interessante! (Zajímavé!) Giulia: Sì, mi piace molto. (Ano, moc mě to baví.)

Luca: Hai dei fratelli o sorelle? (Máš bratry nebo sestry?) Giulia: Sì, ho un fratello e una sorella. (Ano, mám bratra a sestru.) Luca: Quanti anni hanno? (Kolik mají let?) Giulia: Mio fratello ha ventidue anni e mia sorella ha ventisette anni. (Můj bratr je dvacet dva let a moje sestra je dvacet sedm let.)

Luca: Dove vivi? (Kde bydlíš?) Giulia: Vivo a Roma. (Bydlím v Římě.) Luca: Roma è una città bellissima. (Řím je krásné město.) Giulia: Sì, è davvero bellissima. (Ano, je opravdu krásné.)

Luca: Che cosa ti piace fare nel tempo libero? (Co ráda děláš ve volném čase?) Giulia: Mi piace leggere, fare passeggiate e cucinare. (Ráda čtu, chodím na procházky a vařím.)

Luca: Hai animali domestici? (Máš domácí zvířata?) Giulia: Sì, ho un cane. Si chiama Max. (Ano, mám psa. Jmenuje se Max.)

Luca: Dove ti piacerebbe viaggiare? (Kam by sis ráda chtěla vycestovat?) Giulia: Mi piacerebbe visitare Parigi e Tokyo. (Ráda bych navštívila Paříž a Tokio.)

Luca: È stato bello chiacchierare con te. (Bylo hezké si s tebou popovídat.) Giulia: Sì, è stato un piacere. (Ano, bylo to potěšení.)

Slovníček 100 nejpoužívanějších slov v italštině:

1. e (a)
2. che (co)
3. il (ten)
4. di (z, o)
5. la (ta)
6. un (jeden)
7. in (v)
8. a (na)
9. essere (být)
10. avere (mít)
11. io (já)
12. tu (ty)
13. lui (on)
14. lei (ona)
15. noi (my)
16. voi (vy)
17. loro (oni/ony)
18. questo (tento)
19. qui (zde)
20. ma (ale)
21. perché (proč)
22. come (jak)
23. dove (kde)
24. chi (kdo)
25. fare (dělat)
26. dire (říkat)
27. potere (moci)
28. volere (chtít)
29. dovere (muset)
30. vedere (vidět)
31. sapere (vědět)
32. mettere (dát, položit)
33. uscire (jít ven)
34. andare (jít)
35. venire (přijít)
36. prendere (vzít)
37. lasciare (nechat)
38. stare (být, zůstat)
39. sentire (cítit)
40. parlare (mluvit)
41. pensare (myslet)
42. mangiare (jíst)
43. bere (pít)
44. dormire (spát)
45. vedere (vidět)
46. potere (moci)
47. volere (chtít)
48. dovere (muset)
49. potere (moci)
50. grande (velký)
51. piccolo (malý)
52. nuovo (nový)
53. vecchio (starý)
54. bello (krásný)
55. brutto (ošklivý)
56. buono (dobrý)
57. cattivo (zlý)
58. giovane (mladý)
59. vecchio (starý)
60. lungo (dlouhý)
61. breve (krátký)
62. poco (málo)
63. molto (mnoho)
64. altro (jiný)
65. stesso (stejný)
66. altro (jiný)
67. proprio (vlastní)
68. suo (jeho, její, jejich)
69. mio (můj)
70. tuo (tvůj)
71. nostro (náš)
72. vostro (vaš)
73. loro (jejich)
74. qua (sem)
75. lì (tam)
76. ora (teď)
77. prima (první)
78. dopo (po)
79. sempre (vždy)
80. mai (nikdy)
81. molto (velmi)
82. poco (trochu)
83. troppo (příliš)
84. tanto (mnoho)
85. così (tak)
86. bene (dobře)
87. male (špatně)
88. ancora (ještě)
89. già (již)
90. forse (možná)
91. certo (určitě)
92. oggi (dnes)
93. ieri (včera)
94. domani (zítra)
95. adesso (teď)
96. qui (tady)
97. là (tam)
98. sempre (vždy)
99. spesso (často)
100. raramente (zřídka)

• Itálie
• JAZYKY