Jedná se o pravidlo, které umožňuje vynechat opakování podmětu v souvětí slučovacím, pokud jsou podměty v obou větách shodné. Toto pravidlo se uplatňuje pouze v případě, kdy ve větě po spojce “und” je přímý pořádek (podmět před přísudkem).
Příklady:
– Peter spielt Klavier und singt.
V tomto příkladu je podmět “Peter” v první a druhé větě shodný, takže je možné opakování podmětu (Peter) ve druhé větě vynechat.
Pokud však ve větě po spojce “und” máme nepřímý pořádek (přísudek před podmětem), je nutné opakování podmětu.
| Sie arbeitet schwer und zu Hause hat sie auch viel zu tun. Těžce pracuje a doma má také mnoho práce. |
Na tomto příkladě vidíme, že i když koncept nemusí být češtině úplně cizí, zde ho nelze převést do češtiny, protože čeština podnět v podobě zájmena u slovesa spíše jako první možnost vynechává, a pokud ho použije, jedná se o jeho zdůraznění. V případě němčiny toto pravidlo neplatí. Zájmeno u slovesa musí být být, i když v některých případech, jako je ten, který právě probíráme, může být vynecháno.
