Slovo „Atom“ v němčině má kořeny v řeckém slově „ἄτομος“ (átomos), což znamená „nedělitelný“ (z „a-“ = „ne“ a „temno“ = „řez, dělení“). Tento pojem označoval původně nejmenší, dále nedělitelnou částici hmoty, jak to chápali starověcí filozofové, zejména Demokritos a Epikúros.

Etymologie: Německé „Atom“ bylo přejato z latiny, kde „atomus“ mělo stejný význam jako v řečtině, odkud bylo také přejato. Během 16. a 17. století, kdy se vědecký jazyk stále více opíral o latinu, byl tento termín znovu oživen.

V dnešní němčině slovo „Atom“ označuje základní jednotku hmoty z pohledu fyziky, která se dále skládá z protonů, neutronů a elektronů. Tento pojem je pevně zakořeněn ve vědeckém jazyce a poněkud ztratil svůj původní význam „nedělitelnosti“, protože moderní věda prokázala, že atomy lze dělit na menší částice.

Vývoj vědeckých poznatků vedl k rozšíření slova „Atom“ a vzniku složenin, jako je „Atomkraft“ (jaderná energie) nebo „Atomkrieg“ (jaderná válka). Tyto složeniny ukazují, jak lexikální pole slova „Atom“ roste a přizpůsobuje se novým technologickým a vědeckým kontextům.

 

 

 

“Atome: Die kleinsten Teilchen, aus denen alles um uns herum besteht. Sie bestehen aus einem Kern (Protonen und Neutronen) und einer Elektronenhülle.”

• Německo-český slovník (Deutsch-Tschechisch)