Řecká legislativa dlouho neuznávala existenci jiných etnických skupin na svém území, což souviselo s historickým důrazem na národní jednotu a homogenitu. Nicméně v posledních desetiletích došlo k určitým změnám, zejména v souvislosti s mezinárodními tlaky a požadavky na dodržování lidských práv.

Dlouhou dobu řecká legislativa oficiálně uznávala pouze jednu menšinu: muslimskou menšinu v Západní Thrákii. Toto uznání vychází z Lausannské smlouvy z roku 1923, která specifikovala práva této náboženské menšiny.

Řecko však odmítalo uznávat etnické menšiny s argumentem, že se jedná o národnostně homogenní stát. Tato politika vedla k tomu, že jiné skupiny, které se identifikovaly jako etnické menšiny (např. Turci mimo Západní Thrákii, Slovanští Makedonci, Albánci, Romové a další), nebyly oficiálně uznávány s odpovídajícími právy vyplývajícími z mezinárodního práva pro národnostní menšiny.

V posledních letech se však situace začala postupně měnit, a to především pod tlakem mezinárodních organizací, jako je Evropská unie a Evropský soud pro lidská práva. Tyto instituce kritizovaly Řecko za nedostatečné uznání a ochranu práv menšin. Přestože Řecko stále nemá komplexní právní rámec pro ochranu menšin a neuznává všechny skupiny jako etnické menšiny, dochází k postupnému zlepšování v oblasti lidských práv a nediskriminace. Například jsou implementovány programy na podporu Romů a mezinárodní závazky týkající se lidských práv se stávají součástí řeckého právního řádu.

• Německo-český slovník (Deutsch-Tschechisch)