Etnická skupina Seto, někdy zvaná Setukézové, sídlí v několika vesnicích mezi estonským městem Voru, ruskou hranicí (za níž se nachází jejich duchovní centrum Petseri, rusky Pečory, se starým klášterem), lotyšskou hranicí a Pskovským jezerem (estonsky Pihkva).

Setové nemluví rusky, ale “ruskou”, tedy spíše “řeckou” víru mají, tedy pravoslaví.

Někdy bývá uváděno dvouvěří Setů, čímž se má na mysli smíšení pravoslavného křesťanství s pohanskými zvyky, z nichž si vybavuju požívání pokrmů na hrobech předků nebo uctívání posvátných stromů. Zdá se mi, že se to týká spíše minulosti – Setomaa bývala izolovaná oblast. Dnešní poměry mi připadaly standardní, připomínající spíše ČR. Na můj dotaz v turistické hospodě vesnice Obinitsa kdy bude “služba” (tedy bohoslužba – zkoušel jsem to rusky, a majitel tento jazyk znal) mi bylo řečeno, že místní kněz má několik farností a snad že bohoslužby každou neděli nebývají. Výlet do nedalekého pečorského kláštera může jistě pozvednout na duši, bohužel je ale už za hranicí EU – non-EU, a i když přechod nevypadal nijak dramaticky, bylo mi řečeno, že “přeseknutí” hranice je spíše na hodiny.

Zajímavostí je, že mezi Seto patří také muž současné estonské prezidentky Kersti Kaljulaid jménem Georgi-Rene Maksimovski. Nezdálo se mi, že by tu místní měli často ruská či nějak “pravoslavná” příjmení. Ugrofinské osídlení sahalo dříve asi daleko do Ruska, a to v patřičně dávné minulosti až Moskvě, přičemž za ní je dodnes, např. v Povolží, stále hojné (Marijci, Mordvini, Udmurti… mnozí dokonce také stále žijí v dvojvěří, ba jako pohané), ale také k Sankt-Peterburgu (Ižorci, ingermanlandští Finové, Vepsové), a za ním (Karelové).

Často narazíme na tvar Seto i Setu. V muzeu Seto kultury v Obinitsi jsem se dozvěděl, že setu znamená zároveň stará herka, a proto bývá dávána přednost formě seto.

• Magazín