| Bůh dal zuby; bůh dá chleba | |
| Lotyšsky | Dievs deva zobus; Dievs dos maizi |
| Litevsky | Dievas dave dantis; Dievas duos duonos |
| Latinsky | Deus dedit dentes; Deus dabit panem |
| Sanskrt | Devas adahat datas; Devas dat dhanas |
Tyto jazyky, jimiž se mluví ve dvou sousedních státech u Baltského moře, Lotyšsku na severu a Litvě na jihu, představují jedinečnou směs historických a kulturních vlivů.
Lotyšština a litevština jsou jediné dochované východobaltské jazyky. Zachovaly si mnoho archaických rysů, které se v ostatních indoevropských jazycích ztratily. Jejich vývoj byl ovlivněn slovanskými jazyky, němčinou a politikou Sovětského svazu ve 20. století.
Lotyšštinou mluví přibližně 1,75 milionu lidí, především v Lotyšsku. Je úředním jazykem Lotyšska a od roku 2004 jedním z úředních jazyků EU.
Lotyšština se vyvinula z několika baltských nářečí. V 16. a 17. století byla lotyština silně ovlivněna němčinou. Ve srovnání s litevštinou prošla také značným fonetickým vývojem.
Litevština je s přibližně 3 miliony mluvčích největším pobaltským jazykem. Je úředním jazykem Litvy a jedním z úředních jazyků EU.
Litevština je známá jako jeden z nejkonzervativnějších živých indoevropských jazyků, což znamená, že si zachovala mnoho rysů původního indoevropského jazyka.
Litevská gramatika se vyznačuje zachováním mnoha archaických rysů, jako je složitý pádový systém. Má také značný počet nářečí s různou mírou vzájemného porozumění.
Pruština, dnes již zaniklá, byla západobaltským jazykem. Mluvily jím pruské kmeny a je doložena ve středověku. Její zánik na počátku 18. století byl způsoben germanizací a polonizací Pruska.
Lotyšsko i Litva mají bohatou literární tradici, od lidových básní a písní až po moderní literaturu.
Písňové festivaly, zejména v Estonsku a Lotyšsku, jsou významnými kulturními událostmi, na kterých se scházejí tisíce lidí, aby zpívali tradiční písně ve svém rodném jazyce.
