V knize Catholique anonyme (Anonymní katolík – snad narážka na sousloví teologa Karla Rahnera Anonymní křesťan) vypráví francouzský televizní producent Thierry Bizot příběh své konverze, annebo spíš cesty zpět ke katolické víře. Kterou dlouho měl za víru své matky katoličky.
Trochu přijde ke slovu tato linka, vztah k matkou, pěstující si jakousi zvláštní osobní oddanost, zbožnost, o níž, jak už to věřící dělají, smýšlí jako o unverzálním daru pro celé lidstvo.
Je to příběh televizního producenta. Já žádného neznám, a proto to na mě působilo lehce umělohmotně jak ty všelijaké příběhy či filmy z prostředí lidí, kteří mají jakési takové cool zaměstnání.
Neokatechumenát, k pozvánce k němuž se hrdina nachomýtne, naopak znám, takže vyprávění člověka s rutinami, který by rád zašel, ale jsou tam divní lidi, ta víra je nějaká trapná, je mi celkem blízké.
Video má jiný "air" než kniha, je méně ironické a bez úsměšku. Líbí se mi, jak Bizot popisuje jednu změnu:
"Moje strachy byly moji nejlepší kamarádi – jsou vždy zde, důvěrně známé".
Czech Language Lessons & Translations 