Jedná se o pravidlo, které umožňuje vynechat opakování podmětu v souvětí slučovacím, pokud jsou podměty v obou větách shodné. Toto pravidlo se uplatňuje pouze v případě, kdy ve větě po spojce “und” je přímý pořádek (podmět před přísudkem).

Příklady:

– Peter spielt Klavier und singt.

V tomto příkladu je podmět “Peter” v první a druhé větě shodný, takže je možné opakování podmětu (Peter) ve druhé větě vynechat.

Pokud však ve větě po spojce “und” máme nepřímý pořádek (přísudek před podmětem), je nutné opakování podmětu.

Sie arbeitet schwer und zu Hause hat sie auch viel zu tun.  Těžce pracuje a doma má také mnoho práce.

Na tomto příkladě vidíme, že i když koncept nemusí být češtině úplně cizí, zde ho nelze převést do češtiny, protože čeština podnět v podobě zájmena u slovesa spíše jako první možnost vynechává, a pokud ho použije, jedná se o jeho zdůraznění. V případě němčiny toto pravidlo neplatí. Zájmeno u slovesa musí být být, i když v některých případech, jako je ten, který právě probíráme, může být vynecháno.

• Německo-český slovník (Deutsch-Tschechisch)