• Saská němčina (Sächsisch) – středoněmecký dialekt, který se mluví v Sasku, Durynsku, Slezsku a částech Polska.

Saská němčina, známá také jako Sächsisch, je středoněmecký dialekt používaný v Sasku, Durynsku, Slezsku a částech Polska. Je charakteristická například používáním členu „die“ pro všechny rody a změnou některých slov, jako „ich“ na „isch“ a „du“ na „nu“.

V 12. století se oblast Míšeňského markrabství stala cílem přistěhovalců z různých německých regionů, což vedlo k mísení různých nářečí. Na císařských úřadech se postupně vyvinula míšeňská kancelářská němčina, která se stala základem pro srozumitelnou komunikaci mezi lidmi.

V roce 1423 císař Zikmund Lucemburský přidělil Sasko-Wittenberské kurfiřtství markraběti míšeňskému, což vedlo k rozšíření saštiny. Martin Luther později využil tento dialekt pro své překlady bible, protože obsahoval čtyři gramatické pády, což zlepšovalo jeho srozumitelnost.

Saský dialekt se stal populárním díky reformaci a novým technologiím tisku. Přestože severní Němci měli problémy s porozuměním kvůli odlišnostem ve výslovnosti, saština se stala základem pro německý spisovný jazyk, známý jako Hochdeutsch.

Navzdory své popularitě čelil saský dialekt po sedmileté válce a zejména po roce 1933 potlačování. Přestože má dnes špatnou pověst, zůstává důležitou součástí německé jazykové historie.

Pokud máte zájem o další informace, doporučuji navštívit následující odkaz: Saský dialekt – historie a význam.

https://geschichte.seiffen.de/cs/sasky-dialekt-historie-a-vyznam/

• Německo-český slovník (Deutsch-Tschechisch)