[verˈvaɪ̯ɡɐ]
Slovo „Verweiger“ samo o sobě není příliš časté v běžné mluvě. Častěji se používá ve složeninách, které upřesňují, co je odmítáno (např. Impf-, Kriegsdienst-, …).
Samotné „der Verweiger“ může působit neúplně nebo být nejasné.
„Verweiger“ je osoba, která něco vědomě odmítá. Slovo je odvozeno od slovesa verweigern = odmítnout (něco učinit, přijmout, dát atd.).
Používá se hlavně ve spojení s nějakým konkrétním „odmítaným“ úkonem, např. vojenskou službou, očkováním, poslušností apod.:
- Kriegsdienstverweigerer (odmítač vojenské služby)
→ Ein Kriegsdienstverweigerer will aus Gewissensgründen nicht zur Armee gehen.
(Odmítač vojenské služby nechce z důvodu svědomí nastoupit do armády.) - Impfverweigerer (odmítač očkování)
→ Immer mehr Impfverweigerer lehnen Impfstoffe ab.
(Stále více odmítačů očkování odmítá vakcíny.) - Gehorsamsverweigerer (ten, kdo odmítá poslušnost)
→ Der Gehorsamsverweigerer widersetzte sich dem Befehl.
(Odmítač poslušnosti se vzepřel rozkazu.)
🧠 Srovnání:
- verweigern (sloveso) = odmítnout něco (formálně)
- sich weigern (zvratné sloveso) = odmítnout něco udělat (více osobní postoj)
- Verweigerer (častější varianta podstatného jména) = totéž co „Verweiger“, ale běžnější
