[verˈvaɪ̯ɡɐ]

Slovo „Verweiger“ samo o sobě není příliš časté v běžné mluvě. Častěji se používá ve složeninách, které upřesňují, co je odmítáno (např. Impf-, Kriegsdienst-, …).
Samotné „der Verweiger“ může působit neúplně nebo být nejasné.

„Verweiger“ je osoba, která něco vědomě odmítá. Slovo je odvozeno od slovesa verweigern = odmítnout (něco učinit, přijmout, dát atd.).

Používá se hlavně ve spojení s nějakým konkrétním „odmítaným“ úkonem, např. vojenskou službou, očkováním, poslušností apod.:

• Kriegsdienstverweigerer (odmítač vojenské služby)
  → Ein Kriegsdienstverweigerer will aus Gewissensgründen nicht zur Armee gehen.
  (Odmítač vojenské služby nechce z důvodu svědomí nastoupit do armády.)
• Impfverweigerer (odmítač očkování)
  → Immer mehr Impfverweigerer lehnen Impfstoffe ab.
  (Stále více odmítačů očkování odmítá vakcíny.)
• Gehorsamsverweigerer (ten, kdo odmítá poslušnost)
  → Der Gehorsamsverweigerer widersetzte sich dem Befehl.
  (Odmítač poslušnosti se vzepřel rozkazu.)

🧠 Srovnání:

• verweigern (sloveso) = odmítnout něco (formálně)
• sich weigern (zvratné sloveso) = odmítnout něco udělat (více osobní postoj)
• Verweigerer (častější varianta podstatného jména) = totéž co „Verweiger“, ale běžnější