tun – dělat

dělat (nichts zu tun – nedá se nic dělat; tut mir leid – je mi líto (doslova: dělá mi žal)

tun, Präteritum: tat, Partizip II: getan

Slovesa „tun“ a „machen“ mají různé významy a použití ve větách, i když obě slovesa lze obecně přeložit jako „dělat“ nebo „činit“:

„Tun“:
   – Konat nebo provádět činnost: Was tust du gerade? (Co právě děláš?)
   – Přijmout opatření nebo reagovat na něco: Wir müssen etwas tun, um das Problem zu lösen. (Musíme udělat něco, abychom vyřešili ten problém.)
   – Obecný termín pro „dělat“: Er tut viel für seine Familie. (Dělá hodně pro svoji rodinu.)
   – Er tut so, als ob er es nicht wüsste. (Dělá, jako by o tom nevěděl.)

„Machen“:
   – Vytvářet něco fyzicky: Ich mache meine Hausaufgaben. (Dělám si domácí úkoly.)
   – Připravit jídlo nebo nápoj: Kannst du bitte Kaffee machen? (Mohl bys udělat kávu?)
   – Opravit něco: Ich muss meine Brille machen lassen. (Musím nechat opravit své brýle.)
   – Pořádat, organizovat: Wir machen eine Party am Samstag. (V sobotu pořádáme večírek.)
   – Was hast du gemacht? (Co jsi udělal?)
   

Sloveso „tun“ lze použít i jako zdůrazňující sloveso. Používá se k vyjádření důrazu, silného úsilí nebo intenzity ve spojení s jiným slovesem. Funguje jako modální sloveso ve spojení s infinitivem jiného slovesa.

1. Ich tue arbeiten. (Dělám práci.)
2. Du tust studieren. (Studuješ opravdu intenzivně.)
3. Er tut helfen. (Pomáhá s velkým úsilím.)
4. Wir tun lachen. (Smějeme se hodně.)
5. Ihr tut singen. (Zpíváte s velkým nasazením.)
6. Sie tun tanzen. (Tančí s vášní.)

Toto použití slovesa „tun“ je obvykle spíše hovorové a může se lišit v různých dialektech nebo regionech německy mluvících zemí.

srov. holandské doen (výslovnost: dún), anglické do