V řecké kultuře existuje několik přísloví a úsloví spojených s Konstantinopolí, která odrážejí historický a kulturní význam města. Možná bychom mohli napsat Města s velkým písmenem, protože právě tak byla Konstantinopol nazývána.

V řečtině se ustálilo pojmenování ἡ Πόλις (hē Pólis), což znamená jednoduše „Město“. Tím se výrazně lišila od všech ostatních sídel, která byla vnímána jen jako běžná města (πόλεις, póleis).

Tento název se vžil natolik, že když někdo říkal například “půjdu do Města” (εἰς τὴν Πόλιν, eis tēn Pólin), bylo každému jasné, že má na mysli Konstantinopol. Odtud také pochází turecké Istanbul, které vzniklo zkomolením této fráze.

Vzhledem k tomu, že Byzanc považovala sama sebe za přímého dědice Říma (a tedy za druhý Řím), její označení jako “Město” mělo hluboký význam – byla nejen administrativním centrem, ale také duchovním a kulturním srdcem křesťanského světa. Tento titul přetrval i po pádu Konstantinopole v roce 1453, protože i v osmanské éře zůstala jedním z nejvýznamnějších měst světa.

Z jazykovědného hlediska je zajímavé, že podobně výjimečné postavení měly i jiné velké metropole – například Řím se v latině často označoval jako Urbs (Město), což ukazuje podobný princip jazykové prestiže.

Jedním z nejznámějších slov vyřčených o Konstantinopoli jsou:

“Πάλι με χρόνια με καιρούς, πάλι δικά μας θα ‘ναι.”
(Páli me chrónia me kerús, páli diká mas tha ‘ne.)

Vyjadřují naději, že Konstantinopol (dnešní Istanbul), která byla do roku 1453 hlavním městem Byzantské říše, se jednoho dne vrátí do rukou Řeků.

Tato věta pochází z tradiční řecké písně a nese hluboký kulturní význam. Věta „Πάλι με χρόνια με καιρούς, πάλι δικά μας θα ‘ναι“ se dá přeložit jako:
„Znovu, s roky, s časy, znovu bude naše.“

– „Πάλι“ – adverbium, stojí na začátku pro důraz.
– „με χρόνια“ – předložková fráze (předložka „με“ + akuzativ „χρόνια“), funguje jako adverbium času.
– „με καιρούς“ – druhá předložková fráze, paralelní k první, rozšiřuje časový rámec.
– Gramatické rysy:
– „χρόνια“ a „καιρούς“ jsou v akuzativu, což je běžné po předložce „με“ ve významu „s“ nebo „prostřednictvím“.
– Absence slovesa – typické pro poetické vyjádření, kde je význam implikován.

Druhá část: Πάλι δικά μας θα ‘ναι
– Syntaktická struktura:
– „Πάλι“ – opět adverbium, propojuje obě části věty.
– „δικά μας“ – podmět (posesivní zájmeno v neutru, množné číslo).
– „θα ‘ναι“ – sloveso v budoucím čase („θα“ + zkrácené „είναι“).
– Gramatické rysy:
– „δικά“ je shodné s „μας“ (datívní zájmeno), což vytváří posesivní vazbu.
– „θα ‘ναι“ je kontrakce budoucího času slovesa „být“, což je hovorový a poetický prvek.
– Absence přímého předmětu – co přesně „bude naše“ zůstává nevyjádřeno, ale je implikováno kontextem (např. město, země).

– Πάλι (Páli)
– Význam: „znovu“, „opět“.
– Původ: Slovo pochází ze starořeckého „πάλιν“ (pálin), což má stejný význam.

– με (me)
– Význam: „s“, „spolu s“.
– Původ: Předložka ze starořečtiny, běžná v moderní řečtině.
– Lexikální vlastnosti: Univerzální předložka, zde spojuje časové výrazy.

– χρόνια (chrónia)
– Význam: „roky“, množné číslo od „χρόνος“ (chrónos – čas).
– Původ: Ze starořeckého „χρόνος“, což znamená čas obecně, ale v tomto kontextu konkrétně „roky“.
– Lexikální vlastnosti: Evokuje dlouhé trvání, často s nostalgickým nádechem.

– καιρούς (kairús)
– Význam: „doby“, „časy“, množné číslo od „καιρός“ (kairós).
– Původ: Starořecké „καιρός“ označuje „vhodný čas“ nebo „příležitost“, na rozdíl od „χρόνος“ (abstraktní čas).
– Lexikální vlastnosti: Vyjadřuje konkrétní okamžiky nebo období, zde v kontrastu s „χρόνια“.

– δικά (diká)
– Význam: „naše“, množné číslo od „δικός“ (dikós – náš).
– Původ: Ze starořeckého „δικός“, což znamená „patřící nám“.
– Lexikální vlastnosti: Posesivní zájmeno, zde zdůrazňuje vlastnictví a identitu.

– μας (mas)
– Význam: „nám“, dativ od „εμείς“ (emeís – my).
– Původ: Běžné zájmeno v řečtině, posiluje „δικά“.
– Lexikální vlastnosti: Zdůrazňuje kolektivní příslušnost.

– θα ‘ναι (tha ‘nai)
– Význam: „budou“, zkrácená forma „θα είναι“ (budou být).
– Původ: „θα“ je budoucí časová částice (ze starořeckého „θέλω“ – chci), „είναι“ je infinitiv slovesa „být“.
– Lexikální vlastnosti: Kontrakce typická pro hovorovou řečtinu a poezii.

Další známé úsloví je:

“Η Πόλη εάλω.”
(I Póli eálo.)
„Město padlo.“

Tato krátká věta, která se vztahuje ke dni 29. května 1453, kdy osmanská vojska dobyla Konstantinopol, se v řečtině stala symbolem tragické ztráty a historického zlomu. Používá se metaforicky i v jiných situacích, když něco významného nebo osudového skončí.

• Řecko