Slovo „Moskauer“ v němčině znamená „moskevský“ a funguje jako přídavné jméno i podstatné jméno. Je odvozeno od názvu města „Moskau“ (Moskva) a používá se v různých historických, politických i kulturních kontextech.

---

🧠 Význam a odvození

• „Moskauer“ je odvozeno od podstatného jména „Moskau“ (Moskva).
• V němčině se používá:
  • jako přídavné jméno: der Moskauer Vertrag (moskevská smlouva)
  • jako podstatné jméno: ein Moskauer (v češtině se používá primárně tvar Moskvan, množné číslo Moskvané))

• 📚 Typické kolokace a kontexty

  Slovo „Moskauer“ se často objevuje v následujících spojeních:

  Kolokace	Význam / Kontext použití
  Moskauer Vertrag	Moskevská smlouva – historické nebo politické dohody bab.la
  Moskauer Memorandum	Politický dokument nebo dohoda bab.la
  Moskauer Theater	Odkaz na tragédii v divadle v Moskvě (např. rukojmí) bab.la
  Moskauer Gericht	Moskevský soud – právní kontext bab.la
  Moskauer Küche	Moskevská kuchyně
  Moskauer Zeitung	Moskevské noviny

---

🧩 Gramatické fungování

• Přídavné jméno se skloňuje podle rodu a pádu:
  • Moskauer Vertrag – nominativ mužského rodu
  • Moskauer Theater – nominativ středního rodu
• Podstatné jméno označuje osobu z Moskvy:
  • Er ist ein Moskauer. – On je Moskevčan.

V německé gramatice existuje specifické pravidlo pro adjektiva odvozená z názvů měst a některých jiných geografických jmen (jako regionů), která se liší od běžných adjektiv. Tato adjektiva se obvykle tvoří přidáním koncovky “-er” k názvu města, například “Berlin” → “Berliner”, “Köln” → “Kölner” nebo “Frankfurt” → “Frankfurter”.

Klíčové rozdíly oproti běžným adjektivům jsou následující:

• Tato adjektiva začínají velkým písmenem, protože jsou odvozena z vlastních jmen. Naproti tomu běžná adjektiva (např. “groß” nebo “neu”) a adjektiva z názvů zemí (např. “deutsch” z “Deutschland” nebo “französisch” z “Frankreich”) se píšou malým písmenem.
• Na rozdíl od běžných adjektiv, která dostávají koncovky podle pádu, rodu, čísla a určitosti (např. “der große Mann” s koncovkou “-e”), tato geografická adjektiva žádné další koncovky nedostávají. Zůstávají neměnná bez ohledu na gramatický kontext. Příklady: “der Berliner Dom” (ne *der Berlinere Dom*), “ein Frankfurter Würstchen” nebo “die Kölner Kathedrale”.

Toto pravidlo platí především pro města a některé regiony, ale pro země se adjektiva chovají jako běžná (malé písmeno, deklinace). Výjimkou je například “Schweizer” pro Švýcarsko, které se řídí pravidly pro města. Pokud se adjektivum stane součástí vlastního jména (např. “Berliner Mauer” jako historický termín), může být kapitalizováno celé, ale v obecném použití platí výše uvedené.

---

• Německo-český slovník (Deutsch-Tschechisch)