Ruština má tu vlastnost, že přízvuk může být na jakékoli slabice slova. Přízvučná slabika se pak vyslovuje velice důrazně, prodlouženě, a ostatní slabiky nevýrazně, až někdy v rychlé či nedbalé řeči zanikají. Dochází přitom zjednodušeně řečeno k těmto změnám: nepřízvučné O se mění v A, E, JA v I (nebo úzké E), a to před … Continue reading Ruština →