Mehrwertsteuer (zkráceně MwSt) je německý výraz pro daň z přidané hodnoty (DPH). V Německu se jí často říká také Umsatzsteuer (daň z obratu). Je to nepřímá daň ze spotřeby, kterou konečný spotřebitel platí v ceně zboží či služeb.

V německém jazyce se pro daň z přidané hodnoty používají dva hlavní termíny. Zde je přehled jejich správného použití v praxi.

Hlavní výrazy

• die Mehrwertsteuer (MwSt.): Hovorový a běžně používaný výraz. Najdete ho na účtenkách z obchodů, v restauracích a v běžné řeči.
• die Umsatzsteuer (USt.): Oficiální daňový a právní termín. Používá se na fakturách mezi firmami, v daňových přiznáních a v komunikaci s finančním úřadem (Finanzamt).

Příklady použití ve větách

• „Der Preis versteht sich inklusive Mehrwertsteuer.“ (Cena se rozumí včetně DPH.)
• „Auf der Quittung muss die MwSt. separat ausgewiesen sein.“ (Na účtence musí být DPH uvedena samostatně.)
• „Unternehmen müssen monatlich die Umsatzsteuer-Voranmeldung abgeben.“ (Firmy musí měsíčně podávat předběžné přiznání k dani z obratu.)

Klíčová slovní spojení

• Netto / Brutto: Ceny bez daně / s daní.
• zzgl. MwSt. (zuzüglich): Plus DPH.
• inkl. MwSt. (inklusive): Včetně DPH.
• Umsatzsteuer-Identifikationsnummer (USt-IdNr.): DIČ (daňové identifikační číslo) pro evropský obchod.

V Německu aktuálně (červenec 2026) platí dvě hlavní sazby DPH (tento údaj nemusí být průběžně aktualizován):

• Základní sazba (19 %): Vztahuje se na většinu běžného zboží a služeb.
• Snížená sazba (7 %): Platí pro základní potraviny, knihy, léky, zdravotnické potřeby nebo MHD.

Podnikatelé musí v Německu od určitého obratu (hranice činí 22 000 € pro malé podniky) tuto daň účtovat a odvádět státu.

Na německém daňovém dokladu (faktuře) musíte uvést správný typ daňového čísla podle toho, komu fakturujete [§ 14 odst. 4 UStG]. Německo totiž rozlišuje vnitrostátní daňové číslo (Steuernummer) a evropské DIČ (Umsatzsteuer-Identifikationsnummer).

Zde je přehled, jak čísla správně použít a označit.

1. Fakturace německému zákazníkovi (v rámci Německa)

Pokud máte německou registraci k DPH a fakturujete subjektu v Německu, zákon vyžaduje uvést buď Steuernummer, nebo USt-IdNr. poskytovatele:

• Umsatzsteuer-Identifikationsnummer (USt-IdNr.): Evropské formální DIČ. Začíná zkratkou země DE a následuje 9 číslic (např. DE123456789). V praxi se důrazně doporučuje uvádět toto číslo, protože na rozdíl od Steuernummer nehrozí jeho zneužití.
• Steuernummer (St.-Nr.): Národní daňové číslo přidělené místním finančním úřadem (Finanzamt). Má specifický formát podle spolkové země (např. 11/222/33333 nebo 112/222/33333).

2. Fakturace do jiného státu EU (přeshraniční obchod)

Pokud fakturujete z Německa do jiné země EU (například české firmě), nebo naopak z ČR německé firmě v režimu přenesené daňové povinnosti (Reverse Charge), musíte povinně uvést USt-IdNr. obou stran. Národní Steuernummer v tomto případě nestačí.

Jak čísla na dokladu textově označit?

Pro maximální srozumitelnost pro německé účetní a finanční úřad (Finanzamt) použijte tyto standardní německé zkratky:

• USt-IdNr.: DE123456789 (pro evropské DIČ)
• Steuernummer: 11/222/33333 (pro národní daňové číslo) [2, 8]

Pokud uvádíte údaje o svém zákazníkovi (odběrateli), označte je takto:

• USt-IdNr. des Leistungsempfängers: [DIČ zákazníka] (zkráceně: USt-IdNr. des Kunden) [7]

Pozor na častou chybu

Na fakturu nikdy neuvádějte osobní daňové identifikační číslo Steuer-Identifikationsnummer (IdNr.). Toto 11místné číslo slouží výhradně pro daň z příjmů fyzických osob a na obchodní doklady nepatří. [1, 8]