Preußen, (das) – Prusko

Člen se nepoužívá. Od tohoto slovo pochází také české Prajz, Prajzsko, Prouza.

Preußen je také množné číslo od Preuße – Prus, Prušák.


„So schnell schießen die Preußen nicht“ – diese Redewendung bedeutet, dass man nichts überstürzen sollte.
 

Wer je auf Preußens Fahne schwört, hat nichts mehr, was ihm selbst gehört. – Ten, kdo přísahá na pruskou vlajku, nemá nic, co by mu patřilo. (Walter Flex)

„So schnell schießen die Preußen nicht (Prusové nestřílejí tak rychle) – tento obrat znamená, že nic by see nemělo uspěchat.

One comment

  1. Prajz/Prajzák je označení obyvatel Hlučínska. Prajz je odvozeno z německého slova Preußen (česky Prusko, Prusy). Místní obyvatelé se považují za Prajzáky (Prušáky, spisovně česky Prusy, obyvatele pruského Slezska; na rozdíl od Císařáků, to jest obyvatel císařského a královského (neboli rakouského) Slezska, konkrétně Opavska) a

    Sami Prajzáci se někdy označují za Moravce a svůj jazyk za moravštinu (prajzština). Mezi výhody rodilých Hlučínanů patří například i umožnění získání německého občanství. Německý zákon o státní příslušnosti je totiž zákonem pokrevním, Němcem je ten, jehož předci po mužské linii, dokonce dvě generace zpět, byli Němci. Pro většinu žadatelů z Hlučínska se tedy vyhovuje a přidělí německý občanský průkaz.[1]Obsah1 Období mezi Německem a Československem2 Osobnosti Prajzska3 Odkazy3.1 Reference3.2 Literatura3.3 Související články3.4 Externí odkazyObdobí mezi Německem a Československem[editovat | editovat zdroj]Po první světové válce, v době kdy vznikalo Československo uvažovali političtí představitelé Čechů a Slováků o možných hranicích, které se vytvářely. Vznikly koncepce, které počítaly i s oblastmi, které patřily k českému státu alespoň na nějakou dobu např. Horní a Dolní Lužice, Kladsko ale i Hlubčicko a Ratibořsko, kde se ovšem předpokládal souhlas tamního obyvatelstva.[zdroj?] Ještě před koncem první světové války se ozvaly signály hlučínských duchovních a o něco později i učitelů, podnikatelů atd., kteří žádali české politiky a v roce 1918 zástupce vítězných mocností na pařížské mírové konferenci, aby se „nezapomnělo na tyto oblasti, jež patří k českému národnímu majetku“. Většina obyvatelstva Hlučínska však byla proti připojení k Československu, v neoficiálním referendu vyslovilo celých 93,7% obyvatelstva přání zůstat v rámci Německa.[2]V roce 1938 po mnichovském diktátu bylo Hlučínsko vráceno zpět do Německa avšak nikoliv jako Sudetengau ale přímo do Altreichu. Hlučínsko bylo tedy přičleněno přímo k německému Slezsku a stalo se součástí okresu Ratiboř v opolském vládním obvodu pruské provincie Slezsko (od roku 1941 provincie Horní Slezsko). Manifestačních oslav navrácení uskutečněných 13. prosince 1938 se účastnil i slezský vrchní prezident a gauleiter Josef Wagner. Akt byl spojen i s povinnou službou mužů ve wehrmachtu v průběhu 2. světové války, což mělo za následek velké lidské oběti, strádání a stovky mrtvých. Tato causa dodnes traumatizuje část hlučínských rodin a spor o právo připomínat si jejich památku vnáší neklid a kontroverze do místní společnosti.[3]Osobnosti Prajzska[editovat | editovat zdroj]Cyprián Lelek (1812-1883) – katolický kněz, autor Slabikáře a čítanky pro menší dítkyJohannes Janda (1827-1875) sochařJan Bochenek (1831-1909) – malíř[4]Josef Hlubek (1871-1951) – katolický kněz a redaktor českých Katolických novin v Ratiboři[5]Pavel Blaschke (1885-1969) hudební skladatelVilém Balarin (1894-1978) malíř [6]Lumír Olšovský (1973) český herecMonika Žídková – Miss ČR; Miss Europe 1995Alois Hadamczik – hokejový trenérJana Schlossarková – básniřkaAnna Malchárková – spisovatelkaJosef Jařab – český amerikanista, literární historik a teoretik, překladatel, bývalý senátor a rektor Univerzity Palackého v OlomouciEva Burešová – herečka, zpěvačka

    Zdroj: Prajzové – Wikipedie

komentář