• Tvoří ženské podstatné jméno z mužského podstatného jména. Například: die Päpstin (papežka) z der Papst (papež).der Lehrer – die Lehrerin – učitel – učitelka

der Schriftsteller – die Schriftstellerin – spisovatel – spisovatelka

der König – die Königin – král – královna

• Tvoří ženské podstatné jméno z adjektiva. Například: die Blonde (blondýnka) z blond (blond).

der Freund – die Freudin
der Verkäufer – die Verkäuferin
Samohláska ve výchozím slově je často přehláskována (der Arzt – die Ärztin).

Koncovky -e a -er jsou vynechávány (der Bote – die Botin, der Zauberer – die Zauberin).

Nominativ množného čísla zní -innen

-in je společná germánským jazykům. Má původ v pragermánštině jako *-injō a byla známá i ve staroangličtině, kde se ale později nahradila příponou -ess. V moderní angličtině se zachovala jen v několika slovech, jako například vixen (liška). V v němčině tomuto slovu odpovídá die
Füchsin. V ostatních germánských jazycích se přípona -in vyskytuje v různých tvarech, jako například:

• švédsky: -inna (värdinna, gudinna)

• dánsky a norský: -inde nebo -inne (gudinde, gudinne)

• islandsky: různé tvary podle skloňování (leikkona, gyðja)

• nizozemsky: -in (godin, boerin)

• jidiš: ־ין (kinigin, kinstlerin)

• Německo-český slovník (Deutsch-Tschechisch)