Slovo “anhaben” v němčině znamená “mít na sobě” a používá se, když chceme říci, že máme na sobě nějaké oblečení nebo doplněk. Z lexikografického hlediska se jedná o oddělitelný slovesný tvar, což znamená, že v určitých gramatických kontextech se předpona “an-“ odděluje od základu “haben”.

Lexikografický pohled:

• Předpona: “An-” naznačuje blízkost nebo připojení, tedy něco, co je “na” subjektu (v tomto případě oblečení).
• Základ: “Haben” znamená “mít” nebo “vlastnit”, takže “anhaben” doslovně znamená “mít něco na sobě”.

V přítomném čase se předpona “an-“ odděluje:

• Ich habe eine Jacke an. (Mám na sobě bundu.)
• Du hast eine Brille an. (Máš na sobě brýle.)

V infinitivních nebo modálních konstrukcích zůstává sloveso pohromadě:

• Er möchte die Mütze anhaben. (Chce mít na sobě čepici.)

Praktické příklady:

1. Ich habe heute ein Hemd an.
   (Dnes mám na sobě košili.)
2. Sie hat immer einen Hut an, wenn es regnet.
   (Vždy má na sobě klobouk, když prší.)
3. Hast du die Jacke noch an?
   (Máš ještě na sobě bundu?)

Srovnání s češtinou:

Český ekvivalent pro “anhaben” je “mít na sobě.” I když obě vyjádření mají stejnou funkci, existují zde významné rozdíly:

• Stavba slovesa: V češtině se používá sloveso “mít” (mít) společně s předložkou “na” (na) a zájmenem “sobě” (sobě). Tato předložková fráze přímo odráží stav, kdy má člověk něco na sobě, ale nejedná se o oddělitelný slovesný tvar.
• Mám na sobě kabát. (Mám na sobě kabát.)
• Pořadí slov a struktura: V češtině je fráze “na sobě” pevně daná, zatímco v němčině se předpona “an-“ může v závislosti na čase nebo způsobu slovesa přesouvat.

Lexikografická poznámka: V obou jazycích se tato fráze vztahuje k tomu, že člověk něco “má” na sobě, ale v němčině je díky oddělitelné předponě gramaticky složitější vytvářet věty v různých časech.

• Německo-český slovník (Deutsch-Tschechisch)