česky také dříve nebo zastarale oficír, z němčiny, ale tam z francouzského officier, a to ze středně latinského officiarius „úředník, sluha”
Používá v kontextu ozbrojených sil, policie, a někdy i v souvislosti s vyššími úřednickými pozicemi.
- Der ranghöchste Offizier: Nejvýše postavený důstojník.
- Ein Offizier im Ruhestand: Důstojník v důchodu.
- Der leitende Offizier: Velící důstojník.
- Einen Offizier befördern: Povýšit důstojníka.
- Offizierslaufbahn: Důstojnická kariéra.
- Offiziersanwärter: Uchazeč o důstojnickou hodnost.
- Das Offizierskorps: Důstojnický sbor.
- Offiziersuniform: Důstojnická uniforma.
- Offizier vom Dienst (OvD): Důstojník ve službě (často zkratka v armádě).
Příklady použití ve větách
- “Er ist ein Offizier bei der Marine.” (Je to důstojník u námořnictva.)
- “Nach vielen Jahren im Dienst wurde der Offizier zum General befördert.” (Po mnoha letech ve službě byl ten důstojník povýšen na generála.)
- “Der Offizier gab den Befehl zum Angriff.” (Ten důstojník vydal rozkaz k útoku.)
- “Sie hat die Offizierslaufbahn eingeschlagen.” (Vydala se na důstojnickou kariéru.)
- “Der Offizier trug eine tadellose Uniform.” (Ten důstojník měl bezvadnou uniformu.)
