V němčině i češtině se slovo Pop používá velmi podobně, ale existují významné gramatické a stylistické rozdíly, zejména v tom, jak s ním němčina pracuje jako s předponou a jaké rody mu přiřazuje.
V obou jazycích je primárním významem populární hudba (pop-music) a popkultura. Němčina má však svá specifika:
Gramatický rod:
V němčině je to der Pop (rod mužský).
V češtině je slovo pop také rodu mužského (neživotného). Pokud se ale v němčině použije celý nezkrácený tvar, je to die Popmusik (rod ženský).
Všudypřítomné složeniny (Komposita): Němčina slovo Pop extrémně ráda spojuje s dalšími podstatnými jmény do jednoho slova. V češtině pro tyto případy musíme často použít přídavné jméno (popový/á/é) nebo opis:
Pop-Ikone = popová ikona
Pop-Konzert = popový koncert
Popkultur = popkultura (zde se shodujeme)
Hovorový význam v angličtině vs. němčině: Na rozdíl od angličtiny němčina (stejně jako čeština) nepoužívá slovo pop ve významu „táta“ (pop/pops), „limonáda“ (soda pop) nebo jako onomatopoické sloveso pro prasknutí (to pop). V němčině i češtině jde výhradně o kulturní a hudební termín. [1, 2, 3, 4, 5, 6]
Etymologie slova Pop
Slovo má dvě historické linie původu, které se v moderním světě protnuly:
A. Linie „Populární“ (Kulturní význam)
Zde je původ jednoznačně latinský:
Latina: Základem je slovo populus (lid, národ). Z něj vzniklo adjektivum popularis (lidový, patřící lidu). [7, 8]
Angličtina: V 19. století se v angličtině začala objevovat zkratka pop pro „popular“ (např. pop concerts v Londýně kolem roku 1862 znamenaly prostě „koncerty pro širokou veřejnost“). [9]
20. století: V 50. letech 20. století vzniká v USA a Velké Británii termín pop music jako svébytný žánr oddělený od tradiční lidové hudby (folk) nebo jazzu. Odtud jej v této zkrácené formě převzala němčina i čeština. [1, 10, 11]
B. Linie „Zvuková“ (Onomatopoická)
V angličtině existuje slovo pop nezávisle na latině již od přelomu 14. a 15. století. Vzniklo jako napodobenina krátkého, rázného zvuku (puknutí, prasknutí, výstřel, odsubnutí špuntu). Z tohoto kořene pochází například slovo popcorn (pukající kukuřice) nebo cake pop (dortové lízátko). Tento význam se ale do němčiny ani češtiny jako samostatné slovo pop nepřenesl. [2, 4]
3. Zvláštní historický homonym v češtině
Při srovnání s němčinou stojí za zmínku, že čeština má ještě jedno slovo pop (s dlouhým „o“ se skloňuje jako páp nebo krátce pop), které označuje pravoslavného kněze. [12]
Tento výraz pochází ze starohornoněmeckého pfaffo (dnes v němčině hanlivé Pfaffe – páter/kněz) a původně z řeckého papas (otec).
V moderní němčině slovo „Pop“ v tomto církevním významu vůbec neexistuje, zatímco v češtině ho známe (byť ho dnes vnímáme spíše jako zastaralé nebo spojené s východní kulturou). [12]
Napsat komentář