in Mundart sprechen: mluvit v nářečí nebo dialektu.
– Ich kann auch Mundart sprechen. (Umím také mluvit nářečím.)
lokale Mundart: místní nářečí.
– Die lokale Mundart in dieser Region ist sehr einzigartig. (Místní nářečí v této oblasti je velmi unikátní.)
Mundartlied: píseň v nářečí.
– Auf dem Volksfest spielen sie traditionelle Mundartlieder. (Na lidové slavnosti hrají tradiční písně v nářečí.)
Mundartdichter: básník využívající nářečí.
– Er war ein bekannter Mundartdichter seiner Region. (Byl známým básníkem využívajícím nářečí svého regionu.)
Mundarttheater: divadelní představení v nářečí.
– Das Mundarttheater ist bei den Einheimischen sehr beliebt. (Místní divadelní představení ve stylu nářečí je mezi místními velmi oblíbené.)
Mundartwörterbuch: slovník nářečí.
– In der Bibliothek gibt es ein Mundartwörterbuch für diese Region. (V knihovně je slovník nářečí pro tento region.)
Mundartausdrücke: výrazy v nářečí.
– In seiner Rede benutzte er viele Mundartausdrücke. (Ve svém projevu použil mnoho výrazů v nářečí.)
Ein Dialekt ist eine Abteilung einer Sprache, die sich von anderen Abteilungen durch eigene Grammatik, Wortbildung, Aussprache und Vocabular unterscheidet. Ein Dialekt ist also ein Teil einer Mundart. Dialekt je část jazyka, která se od ostatních částí liší svou vlastní gramatikou, tvorbou slov, výslovností a slovní zásobou. Dialekt je součástí lidového jazyka (Mundart).
Rozdíl mezi Mundart a Dialekt:
Mundart je spíše označení pro způsob výslovnosti slov, který se liší od standardní němčiny, zatímco Dialekt je spíše označení pro celý systém jazykových pravidel a slovní zásoby, které se liší od standardní němčiny.
Mundart je tedy více fonetická a Dialekt více gramatická kategorie. Někdy se oba výrazy používají jako synonyma, ale v lingvistice se obvykle rozlišují.
