Litevština – lietuvių kalba

 

Litevština – litevsky “lietuvių kalba”, tedy doslova: jazyk “lietuvisů”, tedy Litevců.

Pro správnou výslovnost potřebujeme znát místo přízvuku, které můžeme zjistit ve slovníku nebo vložením litevského textu do nějakého programu, který dokáže přečíst litevský text strojově. Přízvuk může být na jakékoliv slabice ve slově, ale jako radu pro úplné začátečníky doporučujeme neklást ho na první slabiku, ale spíš řekněme na předposlední.

 

Labas – Ahoj (doslova “dobrý”)
Kaip gyveni? – Jak se máš? (doslova: “jak žiješ?”. Zde vidíme, že koncovkou 2. osoby jednotného čísla u sloves v přítomném čase je -i, kterou mnozí znají například z italštiny)
Gerai, ačiū. – Dobře, děkuji.
Kur tu gyveni? – Kde žiješ?
Aš gyvenu Vilniuje. – Žiju v Vilniusu.
Kas tau patinka? – Co se ti líbí?
Man patinka sportuoti. – Rád sportuju.
Ar esi lietuvis? – Jsi Litevec?
Taip, aš esu lietuvis. – Ano, jsem Litevec.
Ką darai? – Co děláš?
Aš dirbu kompanijoje. – Pracuji v firmě.
Ar nori gerti kavą? – Chceš si dát kávu? (doslova: chceš pít kávu? Vidíme, že 2. osoba slovesa chtít. tedy chceš. zní “nori”. Zároveň zde vidíme infinitiv slovesa “pít”, tedy gerti, který vykazuje podobnost s mnoha slovanskými jazyky, i s češtinou, šárka je také koncovka infinitivu -t nebo -ti)

 

gimimas – narození

Tavo gimimas yra klaida ir tu praleidi visą gyvenimą, bandydamas ištaisyti ją. – Ch. Palahniukas.

Tvé narození je chyba a tu strávíš celý život snahou ji napravit.

Gimti sunku, o mirti dar sunkiau. – Narodit se je těžké, a umřít je ještě těžší.

Motina su naujagimiu – Matka s novorozencem.

komentář