Podívejme se na text tureckého překladu bible:

• Sabah çok erkenden, ortalık henüz ağarmadan İsa kalktı, evden çıkıp ıssız bir yere gitti, orada dua etmeye başladı. – Ráno, ještě za tmy, vstal Ježíš, vyšel z domu a odešel na pusté místo a tam se modlil. (Marek 1:35)
• Akşam oldu, sabah oldu ve beşinci gün oluştu. – Byl večer a bylo jitro, den pátý. (Genesis 1:23)

Tyto dvě věty nám nabízejí několik klíčových aspektů turecké gramatiky a slovní zásoby:

1. Slovní zásoba (Temel Sözcükler):

• Sabah: Ráno (podobnost s arabským صباح [sabah])
• çok: Velmi, moc
• erken: Brzy
• ortalık: Okolí, místo (zde ve smyslu “světlo okolo”)
• henüz: Ještě ne
• ağarmak: Svítat, rozednívat se
• İsa: Ježíš (přejaté slovo)
• kalkmak: Vstát
• ev: Dům
• -den (çı-): Pád ablativ (odkud) – evden çıkıp = vyšel z domu (çı- je kořen slovesa çıkmak – vyjít a -ıp je příslovce způsobu)
• ıssız: Pustý, opuštěný
• bir: Jeden
• yer: Místo
• -e (git-): Pád dativ (kam) – bir yere gitti = odešel na jedno místo (git- je kořen slovesa gitmek – jít)
• orada: Tam
• dua etmek: Modlit se (složené sloveso, dua je modlitba, etmek dělat)
• -meye (başla-): Přípona pro infinitiv účelový (začal se modlit) – dua etmeye başladı
• Akşam: Večer (podobnost s arabským مساء [masaa’])
• olmak: Být, stát se
• ve: A
• beşinci: Pátý (číslovka tvořená příponou -inci)
• gün: Den
• oluşmak: Vzniknout, utvořit se

2. Gramatika (Dilbilgisi):

• Slovosled (Söz Dizimi): V turečtině je typický slovosled podmět – předmět – přísudek (SOV). V první větě to není úplně striktní kvůli důrazu na časové určení na začátku, ale vidíme, že slovesa (kalktı, gitti, başladı) jsou na konci větných úseků. Ve druhé větě je to jasnější: Akşam oldu, sabah oldu ve beşinci gün oluştu. (Večer se stal, ráno se stalo a pátý den se utvořil).
• Pády (Durum Ekleri): Vidíme použití ablativu (-den) pro vyjádření odkud a dativu (-e) pro vyjádření kam. Čeština má více pádů, ale princip vyjádření vztahů pomocí koncovek je podobný, i když se tvary liší.
• Slovesné tvary (Fiil Çekimleri):
  • Kalktı, gitti, oldu, oluştu jsou slovesa v minulém čase prostém (geçmiş zaman). Přípona -dı / -di / -du / -dü vyjadřuje minulý čas a shodu s třetí osobou jednotného čísla (on – on vstal, on šel, ono se stalo, ono se utvořilo).
  • Başladı je také v minulém čase, ale s příponou -maya / -meye u slovesa etmek vyjadřuje začátek děje (“začal dělat modlitbu” -> začal se modlit).
• Příslovce způsobu (Zarf-fiil): Přípona -ıp / -ip / -up / -üp u slovesa çıkmak (çıkıp) tvoří příslovce způsobu, které vyjadřuje, jakým způsobem se děj stal (“vyšel a [pak] šel”).
• Číslovky (Sayılar): Beşinci je řadová číslovka, tvořená příponou -inci k základní číslovce beş (pět).
• Složená slovesa (Bileşik Fiiller): Dua etmek je příklad složeného slovesa, kde podstatné jméno (dua) se spojuje s pomocným slovesem (etmek) a tvoří slovesný význam. To je v turečtině běžné.

3. Srovnání s češtinou (Çekçe ile Karşılaştırma):

• Pádový systém: Oba jazyky mají pádový systém, ale s různým počtem a tvary pádů. Turečtina má jednodušší systém se šesti pády, zatímco čeština má sedm.
• Slovosled: Slovosled je v češtině volnější než v turečtině, kde je preferováno SOV.
• Rod: Čeština rozlišuje tři rody (mužský, ženský, střední), zatímco turečtina nemá gramatický rod.
• Předložky/Přípony: Čeština hojně využívá předložky, zatímco turečtina vyjadřuje gramatické vztahy převážně pomocí přípon.
• Slovní zásoba: Základní slovní zásoba je odlišná kvůli odlišným jazykovým rodinám. Nicméně, existují přejatá slova z různých jazyků v obou jazycích.