Prorok Jonáš
V judaismu:
– Jonáš je považován za proroka ze Starého zákona, zvláště z Knihy Jonáš. Jeho příběh je často interpretován jako příklad poslušnosti vůči vůli Boha a důležitosti tešuvy, což je židovský koncept pokání a návratu k Bohu.
– Byl poslán Bohem, aby varoval město Ninive před hrozbou zkázy. Utekl na moře, byl pohlcen velkou rybou a po třech dnech byl vyvržen na břeh, kde následně splnil Boží příkaz a šel do Ninive.
– Jonášovo poselství a jeho následné pokání jsou vnímány jako důležité učení v judaismu o lítosti, pokání a Boží milosti.
⊗
V křesťanství:
– Jonáš má v křesťanství podobnou roli jako v judaismu, ale jeho příběh je interpretován ve světle křesťanské teologie. Jeho třídenní pobyt v břiše velké ryby je vnímán jako předzvěst Ježíšova vzkříšení po třech dnech.
– Jonášovo poselství o lítosti a pokání je také zdůrazňováno v křesťanské tradici. Jeho příběh je často používán jako symbol Ježíšova vzkříšení a jeho schopnosti dát lidem naději na odpuštění a nový začátek.
V křesťanství je Jonáš považován za proroka, ale je také důležitý jako předobraz Ježíše Krista. V Novém zákoně Ježíš odkazuje na Jonáše, když říká, že “znamení Jonáše” je jediným znamením, které bude dáno zkažené generaci (Matouš 12:39-41, Lukáš 11:29-32). Stejně jako Jonáš strávil tři dny a tři noci v břiše velké ryby, Ježíš byl tři dny v hrobě, než vstal z mrtvých.
Jonáš, syn Amítaje, žil asi v 8. století př. n. l. v městě Gat-Chefer na území starověkého Izraele (blízko dnešní Galileje).
Bůh ho oslovil a přikázal mu, aby šel do velkého města Ninive, hlavního města Asyrské říše, a varoval jeho obyvatele před jejich hříchy a hrozícím zničením.
Ninive bylo známo svou zkažeností a Bůh chtěl, aby Jonáš jeho obyvatelům vyhlásil soud a vyzval je k pokání.
Místo toho, aby splnil Boží příkaz, Jonáš se rozhodl utéct. Nastoupil na loď do Taršíše, města opačným směrem od Ninive. Chtěl se tak vyhnout úkolu, který mu Bůh uložil, protože nechtěl, aby Bůh vůči zkaženým Ninivanům projevil milosrdenství.
Během Jonášovy cesty na lodi se strhla silná bouře, kterou Bůh seslal jako znamení svého hněvu.
Námořníci, kteří s Jonášem pluli, se velmi báli a volali ke svým bohům o pomoc.
Nakonec zjistili, že za bouři je zodpovědný Jonáš, protože utíkal před Božím povoláním.
Jonáš jim navrhl, aby ho hodili do moře, aby bouře ustala.
Když byl Jonáš hozen do moře, bouře skutečně ustala.
Jonáše však spolkla velká ryba, kterou Bůh poslal, aby ho zachránila.
Uvnitř ryby strávil Jonáš tři dny a tři noci. V břiše ryby se Jonáš modlil k Bohu a vyznával svou vinu a prosil o vysvobození.
Po třech dnech Bůh přikázal rybě, aby Jonáše vyvrhla na souš.
Jonáš obdržel druhý příkaz od Boha, tentokrát ho uposlechl a šel do Ninive.
Když dorazil do města…
…oznámil jeho obyvatelům, že pokud nebudou činit pokání, Bůh zničí město za čtyřicet dní.
K Jonášovu překvapení a nevoli obyvatelé Ninive činili pokání.
Včetně krále.
Oblékli si žíněné roucho, postili se a žádali Boha o odpuštění.
Když Bůh viděl, že lidé v Ninive skutečně činí pokání, rozhodl se město nezničit.
Jonáš však byl tímto výsledkem rozzlobený a frustrovaný. Chtěl vidět trest, a nikoli milosrdenství, a vyčítal Bohu, že je příliš milosrdný.
Jonáš se odebral mimo město a čekal, co se stane. Bůh pak nechal vyrůst rostlinu, která Jonášovi poskytla stín, což Jonáše potěšilo. Následující den však Bůh poslal červa, který rostlinu zničil, a Jonáš byl opět rozhněván. Bůh ho na tomto příkladu učil, že se staral o rostlinu, kterou si nezasloužil, zatímco Bůh měl právo pečovat o lidi z Ninive, kteří činili pokání.
Czech Language Lessons & Translations 