genitiv Kübels, mn. č. Kübel
Ze staroněmeckého kubilo, vinařská výpůjčka z latinského cūpula. Stejného původu je die Kuppel – kupole.
Poměrně vysoká nádoba nebo kýbl, zejména ten, který má po stranách dvě ucha, nebo nádoba s rukojetí, která slouží k nošení nebo uchovávání tekutin nebo jiných materiálů.
genitiv Kübels, mn. č. Kübel
der Kübel die Kübel
des Kübels der Kübel
dem Kübel den Kübeln
den Kübel die Kübel
Ze staroněmeckého kubilo, vinařská výpůjčka z latinského cūpula. Stejného původu je die Kuppel – kupole.
Kübel/Eimer Wasser: vědro vody
Müllkübel: odpadkový koš
einen Kübel Wasser über den Kopf schütten: dosl. vylít kbelík vody přes hlavu (idiomatický výraz, který znamená potrestat nebo překvapit někoho)
den Kübel zum Brunnen tragen: dosl. nosit kbelík k studni (idiomatický výraz, který znamená dělat zbytečnou nebo neefektivní práci)
Použití slova “Kübel” se může lišit v závislosti na kontextu a oblasti, ve které se používá.
