Romské slovo čhib

Pojďme se důkladně podívat na romské slovo čhib, které znamená „jazyk“ (ve smyslu mluvené řeči, ale i orgánu v ústech).

Slovo “čhib” znamená “jazyk” a v romštině má aspiraci, tedy vyslovuje se s přízvukem nebo výdechem vzduchu, což je fonetická vlastnost v romštině se běžně vyskytující. Tento jev se objevuje i u jiných hlásek, aspirované mohou být hlásky kh, ph, th i čh, a absence přídechu může měnit význam slov (např. perel = padat vs. pherel = čerpat)

🔹 1. Základní význam slova čhib

Ve většině romských dialektů slovo čhib (někdy psané i jako č’hib, čib, čhibi, apod.) znamená:

jazyk (v ústech)
řeč, mluva, jazyk (např. „romani čhib“ – romský jazyk)

Např. ve větě:

Me vakerav romanes čhib.
Mluvím romsky.

Výraz čhib může být součástí rčení nebo výrazů, např.:

Te na aven čhib ande čhib. – Nehádejte se / nemluvte proti sobě.

Čhib lačhi. – Dobrá mluva / dobrý jazyk (tedy ten, kdo hezky mluví).

romani čhib – romština

lačhi čhib – dobrá řeč / hezká mluva

nasval’i čhib – nemocný jazyk, přeneseně: špatná výslovnost

čhib čačiko – pravdivé slovo / pravda

🔹 2. Etymologie

Slovo čhib pochází z indoevropského (indoárijského) základu a má jasné kořeny ve staroindických jazycích.

Původ ze sanskrtu a příbuzných jazyků: Romština pochází ze severozápadních dialektů středoindoárijských jazyků, které se vyvinuly ze staroindického jazyka, sanskrtu. Mnoho slov v romštině má přímé protějšky v sanskrtu a dalších indoárijských jazycích. *Vývoj hlásky z původního jiva-: Předpokládá se, že romské slovo čhib pochází ze sanskrtského slova जिह्वा (jihvā), které také znamená “jazyk”. V průběhu fonologického vývoje docházelo k různým změnám hlásek. Jednou z těchto změn v některých indoárijských jazycích a následně i v romštině byla palatalizace (změna zadní hlásky na přední) a v některých případech i aspirace.

Srovnání s indoárijskými jazyky:

sanskrt: jihvā (जिह्वा) – jazyk (orgán i řeč). Ponecháváme zde tradiční mezinárodní přepis sanskrtu, kde je ovšem J třeba vyslovovat jako dž. Sanskrt je ze zde uvedených jazyku nejstarší, takže tvar jihvā můžeme svým způsobem považovat za nejpůvodnější
hindština: jibhā / jihvā (जिभा) – jazyk
bengálština: jihba
paňdžábština: jibh

Vidíme, že počáteční „j“ se z původního indického j posunulo do romského „č“. Je to fonetická změna běžná v romštině.

🔹 3. V romských dialektech

Romština má mnoho dialektů, které se dělí do několika hlavních skupin (např. olasské, balkánské, karpatské, sinte, aj.). Slovo čhib nebo jeho varianta se vyskytuje téměř ve všech z nich, ale s drobnými obměnami.

Ukázky:

Dialekt	Tvar	Význam
Vlachské dialekty (např. Kalderaš)	čhib	jazyk, řeč
Severokarpatské (Slovensko)	čhib, čhibi	jazyk
Rumunsko (Lovara, Gurbeti)	čhib, někdy zdrobnělina čhibi	jazyk
Německo – Sinte	čhib, ale někdy už jen v pevných spojeních	jazyk
Řecko/Turecko (Erli, Sepečides)	čhib, ale ovlivněno tureckým jazykem	jazyk

Poznámka: Někde se také objevuje forma čib (např. v písaném romském pravopisu), kde není zaznamenáno h – ale ve výslovnosti většinou zůstává.

Antonín Jaroslav Puchmajer

Antonín Jaroslav Puchmajer (1769-1820), český obrozenec, lingvista a básník, je považován za prvního českého odborníka na romštinu.

Během svého působení na šternberském panství v Radnicích u Plzně strávil deset týdnů mezi Romy a v roce 1819 popsal český dialekt romštiny. Jeho dílo “Románi Čib, das ist, Grammatik und Wörterbuch der Zigeuner Sprache, nebst einigen Fabeln in derselben” (Romský jazyk, to jest: Gramatika a slovník cikánského jazyka, spolu s několika bajkami v témže jazyce. K tomu jako začátek Hantýrka, aneb český zlodějský jazyk) bylo vydáno posmrtně v roce 1821. Obsahuje stručný nástin gramatiky jednoho z dialektů romštiny, kterým se mluvilo v jihozápadních Čechách, romsko-německý slovník tohoto dialektu a také krátký slovník českého zlodějského argotu, tzv. hantýrky, což byl argot používaný některými sociálními skupinami, který Puchmajer odlišoval od romštiny. Součástí byla i sbírka romských bajek a přeložených náboženských textů.

Puchmajerovo dílo bylo průkopnické a představovalo významný počin v dokumentaci a studiu romského jazyka na území Čech. Jeho gramatika a slovník poskytly cenný vhled do tehdejší podoby jihozápadočeského romského dialektu, který bohužel během 20. století zanikl v důsledku perzekuce Romů za druhé světové války a následných migrací. Moderní čeští Romové pocházejí převážně ze Slovenska a hovoří jinými romskými dialekty.

Puchmajerova práce je dodnes uznávána pro svůj historický a lingvistický význam a je považována za důležitý pramen pro poznání zaniklých romských dialektů v Čechách.

Learn more : 1. www.europeana.eu

Jeho práce byla nejen jazykovědným přínosem, ale také součástí širšího programu českého národního obrození, které se zaměřovalo na filologii jako klíčový nástroj národní identity. Puchmajerova gramatika romštiny byla inspirována metodologií Josefa Dobrovského a obsahovala nejen jazykové prvky, ale i překlady bajek a ukázky původních romských veršů.